30.03.2017

Ocenění Sestra roku 2016

Ocenění Sestra roku 2016 putovalo do Fakultní nemocnice Ostrava

 

Sestra roku 2016Sestrou roku 2016 v ošetřovatelské péči se stala Jitka Coufalová, staniční sestra oddělení pediatrické resuscitační a intenzivní péče Kliniky dětského lékařství Fakultní nemocnice Ostrava, která své ocenění převzala 28. března v Praze.

Vítězka první kategorie pracuje jako dětská sestra 24 let a v posledních devíti letech je staniční sestrou zmíněného oddělení. Působí také jako mentorka odborné praxe pro sestry a záchranáře Ostravské univerzity a je členkou nemocniční psychosociální intervenční služby, jež pomáhá lidem, kteří se musejí vyrovnat s nemocí, náročnou léčbou nebo se smrtí někoho z blízkých. Kromě toho je koordinátorkou domácí umělé plicní ventilace a věnuje se i bazální stimulaci. A nejen to...

„O staniční sestře Jitce Coufalové je možno říci, že ve svém profesním životě toho zvládá opravdu hodně. Patří k těm nejaktivnějším sestrám nejen kliniky, ale troufám si říct, že i celé nemocnice. Její oddělení je vždy výkladní skříní naší kliniky," říká Katina Svěchovská, vrchní sestra Kliniky dětského lékařství FNO. „Své sestry drží zkrátka a neodpouští nedbalost a nepořádek. Zároveň však na ně nedá dopustit a vede a vychovává je jako máma. Pečuje o pacienty, neustále se vzdělává, účastní se konferencí, zajímá se o nové metody v ošetřovatelské péči a spolupracuje při jejich uvedení do praxe. Kromě toho ve Fakultní nemocnici Ostrava působí jako auditor zdravotnické dokumentace a léků. Patří jí poděkování za splnění všech vnitřních ústavních předpisů na oddělení i za její nemalý podíl na úspěšných reakreditacích nemocnice. Pracuje jako metrolog oddělení, kde rovněž provádí i lékové studie. Jako koordinátorka domácí umělé plicní ventilace také vyřizuje veškerou potřebnou dokumentaci a věnuje se i edukaci rodičů před propuštěním dětí do domácí péče. Tím však její činnost v této oblasti nekončí. Je maminkám k dispozici pro telefonickou konzultaci, když se objeví nějaký problém, něco nefunguje nebo chybí. Také se každoročně se svými kolegyněmi účastní třídenního setkání dětí a jejich rodičů, kde sestry pečují o děti na ventilačních přístrojích, aby rodiče měli možnost si alespoň na chvíli odpočinout a předávat si své zkušenosti. Zanedbatelné určitě není ani to, že k jejím koníčkům patří kromě jiného pečení nádherných dortů."

Oddělení, v němž Jitka Coufalová pracuje, má šest plně vybavených boxů, čtyři jsou určené pro akutní příjmy, dva pro chronické pacienty, kteří zde mohou být hospitalizováni i několik let. Na oddělení jsou léčeny děti od 29. dne narození do 18 let s různými typy diagnóz jakou jsou například polytraumata, kraniotraumata, popáleniny nebo jde o děti po různých operacích. „Přijímáme i děti s nejrůznějšími typy vrozených onemocnění, ale i po traumatických úrazech, které potřebuji plicní ventilaci, jelikož bez dýchacího přístroje nemohou žít. V posledních letech je díky Ministerstvu zdravotnictví ČR možné získat pro tyto pacienty přístroj pro domácí umělou plicní ventilaci, což rodiče velmi vítají. Dává jim možnost dát svému dítěti to nejlepší, být s ním v domácím prostředí, věnovat se mu každou minutu, mazlit se, hrát si a třeba i chodit do školy. Ve statistikách se uvádí, že u nejtěžších forem neuromuskulárních onemocnění pacienti do dvou let umírají, ale z praxe víme, že díky domácí umělé plicní ventilaci se pacienti dožívají i daleko vyššího věku, než je uváděno v odborných publikacích," vysvětluje Jitka Coufalová jako hlavní koordinátorka domácí umělé plicní ventilace.

Někdy však přes veškerou snahu a vysoce kvalitní odbornou péči nelze některým dětským pacientům pomoci... „V tu chvíli je velmi těžké komunikovat s rodiči a rodinnými příslušníky. Nikdo z nás nechce rodičům ještě více ublížit nevhodně zvolenými slovy nebo činy. I proto jsem se stala členkou nemocniční psychosociální intervenční služby. Díky tomu nyní velmi zvažuji, jakým způsobem budu s rodiči komunikovat. Někdy je důležitější umět být potichu a prožít s nimi jejich bolest, umět je vzít za ruku ve správnou chvíli a být jim k dispozici, když nás potřebují, jindy je třeba k nim přistupovat jinak. Je to opravdu psychicky velmi náročné a sama za sebe musím říci, že každá intervence ve mně zanechá hlubokou vzpomínku," uzavírá Sestra roku 2016.


×
PředchozíDalší
Načítání