Často kladené otázky

Výše popsané příznaky mohou svědčit např. pro infekci dolních močových cest, počínající zánět ledvin, retenci močovou (nemožnost se vymočit) atd. V takovém případě se obraťte na urologickou ambulanci bez nutnosti předchozího objednání. V pracovní dny v čase 8:00-14:30 na urologickou ambulanci ve 4. patře budovy polikliniky FNO. Mimo tuto dobu pak na urologickou pohotovostní ambulanci, která se nachází ve 3. patře lůžkového monobloku. Více informací zde

V případě zájmu o vyšetření v urologické ambulanci FNO se stačí telefonicky objednat na tel. čísle 59 737 3051 (anebo 3050) v pracovní dny v čase 13:00-14:30. Bližší informace zde 

Ne. Pacienti se nemohou sami objednávat (na základě vlastního přání) ke konkrétní operaci na urologické oddělení FNO. V případě zájmu je nutné se nejprve odbjednat k návštěvě do urologické ambulance FNO, kde bude vše s lékařem urologického oddělení FNO probráno. Jak se objednat ke kontrole do urologické ambulance FNO - více zde

V případě zájmu o nadstandardní pokoj je nutné jej si rezervovat. Rezervace se provádí na tel. čísle 59 737 5312 (anebo 5307) a to ve všední dny od 8:00 do 14:30. Cena za pokoj je 600 Kč/noc. Doporučujeme případnou rezervaci provádět s dostatečným časovým předstihem, cca 6-8 týdnů před plánovanou hospitalizací. Více o nadstandardním pokoji zde 

V případě, že Vás čeká plánovaná operace na urologickém oddělení je potřeba si zajistit tzv. předoperační interní a předanestetické vyšetření. Součastí předoperačního vyšetření bývají krevní odběry, EKG, RTG plic a srdce a zhodnocení obvykle ošetřujícím obvodním lékařem. Tato vyšetření obvykle bude zajišťovat Váš praktický lékař (popř. odborný lékař v oboru vnitřní lékařství). S vyhotoveným předoperačním vyšetřením pak budete absolvovat i tzv. předanestetické vyšetření, které se již provádí, po předchozím telefonickém objednání, v anesteziologické ambulanci ve 4. patře polikliniky FNO. V některých případech (zvláště před náročnými operacemi, jako např. radikální prostatektomie, tj. odstranění celé prostaty pro zhoubný nádor) je nutné mít předoperační vyšetření doplněno i o vyšetření některých odborných lékařů, u kterých jste sledování (např. kardiologa, neurologa, diabetologa atp.). Bližší informace Vám sdělí lékař-urolog v urologické ambulanci FNO při kontrole, když s Vámi bude probírat plánovanou urologickou operaci anebo na tel. čísle 59 737 3051 (volat je možné v pracovní dny 13:00-14:30).

Močová infekce je patologický stav, při kterém prokazujeme přítomnost patogenních mikroorganizmů v moči nebo ve tkáních močového ústrojí. Co do častosti výskytu v populaci se močové infekce řadí na druhé místo za infekce dýchacích cest. Nejčastěji je močovou infekcí postižen močový měchýř a močová trubice, méně často přestupuje infekce i na ledviny.
Projevuje se častým nucením na močení, bolestmi při močení nebo v bederní krajině, teplotami. Můžete pozorovat přítomnost krve v moči nebo kalnou moč.

Zdaleka nejčastěji pronikají baktérie do močového ústrojí vzestupnou (ascendentní) cestou z konečné části tlustého střeva a u žen z pochvy.
Krevní (hematogenní) a mízní (lymfogenní) infekce patří mezi vzácné původce infekcí močových cest. Téměř výhradně se jedná o infekce horních močových cest.

• Onemocnění, která přispívají ke vzniku močové infekce - vezikoureterorenální reflux (VUR) všech stupňů, překážka odtoku moči jakékoliv původu (zúženina močové trubice, zvětšená prostata), neurogenní měchýř, zbytková moč v močovém měchýři.
• Cukrovka (diabetes mellitus) - častost infekcí močových cest u diabetika je přímo úměrná koncentraci cukru v moči.
• Těhotenství - jedním z důvodů je útlak zpravidla pravého močovodu plodem a rozšíření kalichopánvičkového systému ledviny na téže straně, které je navíc podporováno gestageny (hormony). Ve vyšším stupni těhotenství dochází k většímu útlaku měchýře a snížení jeho funkční kapacity. U většiny gravidních žen je pH moči významně alkalické.
• Stav po instrumentaci - významně zhoršuje riziko infekce, stav po zavádění katetrů, manipulacích v urotraktu i zavedení cizích těles.
• Nechráněný anální styk, fimóza (zúženina předkožky), sexuálně přenosné infekce.

Základem správné léčby je urologické vyšetření s určením diagnózy. Nedílnou součástí léčby je klidový režim, dodržovat pitný režim a antibiotika. To vše platí pro nekomplikovaný zánět močových cest. Při komplikovaném uroinfektu musíme řešit vyvolávající příčinu (např. překážka odtoku moči). Po doléčení zánětu by měla proběhnou klinická kontrola s vyšetřením moči.Co je LERV, ESWL?

Litotrypse extrakorporální rázovou vlnou (LERV, Extracorporeal shock wave lithotripsy - ESWL) je neinvazivní metodou léčby urolitiázy (močových kamenů ledviny a močovodu). Rázové vlny působí nejen přímo - mechanickým stresem - ale i nepřímo - prostřednictvím kavitace. Několik stovek až tisíců rázových vln soustředěných elipsoidním zrcadlem stačí k tomu, aby se ledvinový kámen změnil na písek, který může odejít přirozenými cestami. Přitom míra poškození okolních měkkých tkání je poměrně malá. Je metodou první volby u konkrementů lokalizovaných v ledvině a v proximálním močovodu. Mezi absolutní kontrindikace LERV řadíme graviditu, nekorigovatelné koagulopatie (poruchy krevní srážlivosti) a infekce močových cest. Závažné komplikace jsou vzácné.

PSA (prostatický specifický antigen) je enzym produkovaný normálními i rakovinovými buňkami prostaty. Jeho naprostá většina je secernována do semenné tekutiny, kde přispívá ke zkapalňení ejakulátu. V séru je přítomen ve formě volné (freePSA) nebo vázané. Součet volného a vázaného PSA se nazývá celkové PSA (totalPSA). Index % freePSA (poměr freePSA/total PSA) umožňuje lépe odlišit nezhoubné a zhoubné onemocnění prostaty.

Benigní hyperplazie prostaty je nejčastější nezhoubnou formou buněčného bujení u mužů. U novorozence má prostata sotva velikost hrášku a její hmotnost se pohybuje od 3 do 5 gramů. Objem a hmotnost se nemění až do puberty, kdy dochází k její stimulaci a růstu androgenů. U dospělého muže ve věku 20 let prostata váží přibližně 20 gramů. Tak tomu je asi až do 4. - 5. dekády života, pak se u naprosté většiny mužů začíná zvětšovat. Vývoj, zvětšení a následná benigní hyperplazie prostaty jsou závislé na přeměně testosteronu, mužského pohlavního hormonu, na dihydrotestosteron uvnitř prostaty.

U některých mužů, může benigní hyperplazie prostaty způsobovat vážné problémy, včetně infekcí močových cest, náhlé neschopnosti močit (akutní retence moče), právě tak jako nutnost chirurgického výkonu. Příznaky, které svědčí pro obstrukci (překážku) v odtoku moče z měchýře, jsou známkou potenciálně závažnějšího onemocnění, které může někdy - pokud není léčeno - vést k poškození močového měchýře nebo ledvin. To může ve vzácných případech skončit akutní (neodkladnou) operací.

Karcinom prostaty nemusí vykazovat žádné typické příznaky řadu let. Pokud roste v prostatě, neprojevuje se většinou žádnými obtížemi, při větší velikosti se pak mohou objevit symptomy způsobené prorůstáním nádoru do močové trubice (obtížné močení, krvácení do moče), v pokročilém stádiu po vzniku metastáz pak příznaky generalizovaného onemocnění (váhový úbytek, chudokrevnost, bolesti v zádech či kostech, patologické fraktury).

Příznaky v souvislosti s lokálním růstem karcinomu:

• retence (zástava močení)
• krev v moči nebo v ejakulátu, bolestivý výron semene (prorůstání nádoru do semenných váčků)
• obtížné vyprazdňování stolice (prorůstání do konečníku)
• porucha funkce ledvin, městnání moče v horních močových cestách (prorůstání do baze měchýře a močovodů).

Příznaky v souvislosti s metastatickým postižením kostí, lymfatických uzlin:

• bolesti v kostech, častá bolest nebo strnulost v dolní části zad, bocích nebo horní části stehen (metastázy)
• anémie (chudokrevnost, snížený počet červených krvinek), úbytek na váze
• otoky dolních končetin (blokáda odtoku lymfy při postižení hlubokých pánevních uzlin).

Močová inkontinence znamená výskyt nechtěných úniků moči, které pro ženu představují sociální nebo hygienický problém. Tyto obtíže postihují velkou část ženské populace. Jsou příčinou stresu, úzkosti, zhoršeného sociálního zařazení a často omezují pacientku v běžných denních činnostech. Žena postupně omezuje své aktivity, přestává cvičit, sportovat, straní se společnosti a zkracuje pobyt mimo známá místa. Naštěstí, většinu příčin močové inkontinence je možné vyléčit. Prvním krokem ke zvládnutí problému je návštěva u specialisty – urologa či gynekologa se zaměřením na urogynekologii.

Syndrom hyperaktivního měchýře je definován jako: urgence, která může být provázena inkontinencí. Většinou se vyskytuje zvýšená frekvence močení a nutnost močení v noci (nykturie). Pacienti však popisují své problémy různě, třeba jen jako „problémy s močením“, nebo je pro ně těžké vůbec o těchto záležitostech hovořit. Nemocní většinou čekají s vyhledáním pomoci 6 až 12 měsíců od začátku příznaků, často proto, že se stydí o tomto problému hovořit. Podnětem pro vyhledání pomoci je až zhoršení příznaků, poruchy spánku nebo znepokojení, že by se mohlo jednat o vážné onemocnění.

Ledvinu postihuje několik druhů zhoubného bujení. Nejčastějším nádorem je ale adenokarcinom ledviny u dospělých. Tvoří 86 % všech zhoubných nádorů parenchymu ledviny. Nádor postihuje přibližně stejně obě dvě strany, vzácněji se nachází současně na obou stranách. Adenokarcinom ledviny může být různé velikosti, od velikosti třešně až po obrovské nepravidelné masy, vážící několik kilogramů.
Tumor nejčastěji vyrůstá z malého uzlu v některém z ledvinných segmentů. Dlouho roste expansivně a opouzdřeně, přičemž deformuje tvar ledviny a postupně svým růstem nádoru dochází k zvětšení ledviny. V dalších fázích svého vývoje začíná nádor prorůstat svým pouzdrem do tkáně ledviny, do jejího cévního zásobení, zvláště pak do žil, kudy se potom šíří do organismu (metastazování). Nejčastěji probíhá metastazování cestou krevní - do všech míst organizmu. Nejčastěji jsou postižené kosti, plíce a centrální nervový systém. Dále se nádor šíří cestou lymfatickou přes uzliny. Biologické chování metastáz je špatně předvídatelné. Mohou se objevit po vyjmutí primárního nádoru i po 10-15 letech.

Zhoubný nádor močového měchýře nejčastěji vychází ze slizniční výstelky měchýře. Bývá označován jako karcinom z přechodních buněk nebo uroteliální karcinom.Nádor postihující jen sliznici a neprorůstající do hlubších vrstev stěny je nazýván povrchový neboli superficiální. Nádor, který postihuje svalovou vrstvu stěny měchýře nebo přes ni prorůstá do okolních orgánů, se nazývá nádor invazivní.
Nádorové buňky se mohou šířit do mízních uzlin v okolí měchýře a do jiných orgánů, jako jsou játra, plíce a kosti. Tato druhotná ložiska jsou označována jako metastázy. Stále se však jedná o jeden a ten samý nádor mající původ ve slizniční výstelce močového měchýře.

Nejčastějším příznakem je změna velikosti varlete, tedy jeho zvětšení, často pohmatem nebolestivé.
Častá je rovněž změna konzistence (tuhosti) varlete, nález zatvrdnutí, tuhého uzlíku či hrbolu na povrchu varlete.
Zvětšené varle svojí vahou může vést k tupé a tahavé bolesti v podbříšku a třísle nebo k nepříjemným pocitům "těžkého" varlete.

Zvětšení, otok a citlivost prsou bývá způsobeno hormonální aktivitou nádoru.
Při těchto příznacích se nemusí vždy jednat o nádorové onemocnění, ale je nutné ihned navštívit lékaře, protože včasný záchyt nemoci a léčba vede ve vysokém procentu (až 90 %) k trvalému vyléčení.
Pacienti však často přicházejí k lékaři až s projevy pokročilého onemocnění, s metastatickým postižením mízních uzlin a orgánů (plíce, játra, či jiných). Pokročilé onemocnění se může projevit bolestmi v zádech, v bedrech nebo břicha při postižení nitrobřišních mízních uzlin, které při zvětšení nad 5-10 cm mohou být hmatné přes břišní stěnu. Postiženy mohou být i uzliny nitrohrudní nebo nadklíčkové. Při rozsáhlém metastatickém postižení plic a nitrohrudních uzlin se může objevit dušnost, bolest hrudníku, vzácně i chrapot a kašel s příměsí krve.

Erektilní dysfunkce je bez ohledu na to, co je její příčinou, bez ohledu na délku trvání i bez ohledu na věk muže ve většině případů léčitelná. Ve skutečnosti může být zlepšení erektilní funkce způsobeno již pouhou úpravou životního stylu nebo změnou léčby jiného onemocnění. U jiných mužů může mezi efektivní možnosti léčby patřit poradenství či dočasná léčba.
Pamatujte však, že pouze lékař může rozhodnout o tom, co je vhodné právě pro Vás.

I muži, kteří jsou jinak zdrávi, mohou mít čas od času problém s erekcí. Ve skutečnosti může erektilní dysfunkce souviset s běžnými zdravotními problémy, životním stylem, psychickým stavem a některými léky. Někdy stačí dlouhodobý stres v práci, starosti s finančním zajištěním rodiny či v podnikání, nedostatek spánku kompenzovaný nadměrným kouřením a pitím kávy, konzumace alkoholu anebo problémy v partnerském vztahu, a projeví se problém - selhání při sexuálním styku. Navíc opakované selhání může vést k obavě z dalšího sexuálního styku a tak zafixovat bludný kruh, který pomůže přetnout až porada s lékařem vedoucí k úpravě životního stylu a dočasné léčbě, do té doby než se vše upraví.

Pouze 20 % mužů s erektilní dysfunkcí má trvalou poruchu erektilní funkce. U většiny mužů s poruchou erekce se tento problém vyskytne pouze někdy. Tito muži obvykle lépe odpovídají na léčbu ve srovnání s těmi, kdo nejsou vůbec schopni dosáhnout erekce. Pamatujte, že dnes se nikdo s erektilní dysfunkcí nemusí smířit.

Sexuální zdraví je důležitou součástí celkového zdravotního stavu a Váš lékař již pravděpodobně léčil i jiné muže s tímto problémem. Navíc ve většině případů lékař očekává, že trápí-li pacienta problém s erekcí, nadnese tento problém pacient sám. Často lékař, a zvláště lékařka, nechce svého pacienta uvádět touto otázkou do rozpaků. Když seberete odvahu a lékaři problém odhalíte, s vysokou pravděpodobností se bude Váš problém dát řešit.

Stárnutí, poruchu erekce nezpůsobuje. Je pravdou, že u starších mužů se poruchy erekce vyskytují častěji. To však souvisí s přítomností jiných onemocnění, jež vedou k poruše erekce a která se ve stáří vyskytují častěji.

Nejlepším řešením je vždy návštěva lékaře. Mnozí muži s erektilní dysfunkcí vnímají tuto poruchu jako "ztrátu mužnosti". Ve skutečnosti jde o poruchu, kterou lze ve většině případů úspěšně léčit.

V řadě případů stačí pro stanovení pracovní diagnózy a doporučení léčebného postupu jedna návštěva lékaře. Vyšetření je velice jednoduché, bezbolestné a pouze u nízkého počtu pacientů je nezbytné další podrobnější odborné vyšetření.

Poruchy erekce byly vskutku ještě před dvaceti lety považovány za převážně psychogenní problém. Miliony mužů byly přesvědčeny, že jde o jejich osobní problém. Díky pokroku současné medicíny je již jasné, že opak je pravdou. Ve většině případů (udává se až 80 %) je porucha erekce způsobena tzv. organickými příčinami - tedy postižením cév a nervů, jejichž správná činnost je nezbytnou podmínkou pro dosažení erekce.