Výkony na hrudní aortě

Onemocnění hrudní aorty můžeme rozdělit jednak dle naléhavosti operace na akutní a chronická, jednak podle lokalizace, tedy podle toho, který úsek hrudní aorty je nutné řešit.

V případě chronického onemocnění se nejčastěji jedná o patologické rozšíření – aneurysma aorty.  Stěna tepny je v místě aneurysmatu tenčí a hrozí prasknutím, aneurysma současně utlačuje okolní orgány. Onemocnění se řeší plánovaně.

V případě akutního průběhu se jedná natržení nebo prasknutí aortální stěny v důsledku vysokého krevního tlaku nebo úrazu. K poranění aorty často dochází v terénu aneurysmatu. Aortální disekce (natržení a podélné roztržení aortální stěny), nebo ruptura aorty (prasknutí tepny) ohrožují život člověka v horizontu hodin a vyžadují okamžité chirurgické řešení.

K rozvoji aneurysmatu, eventuálně k roztržení hrudní aorty může dojít v kterékoliv její části. Zjednodušeně můžeme hrudní aortu rozdělit na tři části. První je vzestupná aorta, vychází ze srdce, a proto operaci v této části nelze provést bez zastavení srdeční činnosti, současně jsou operace velmi často sdružené s náhradou nebo plastikou aortální chlopně. Druhou částí je aortální oblouk, ze kterého odstupují velké tepny zásobující mozek, proto je během tohoto výkonu třeba zajistit ochranu mozku, především selektivní průtok krve mozkem. Třetí část tvoří sestupná aorta, která pokračuje hluboko v hrudníku podél páteře do břicha. V této části aorty se mnohem bezpečněji uplatňuje katetrizační přístup než přímá chirurgie.

Ať už jde o chronické aneurysma nebo akutní disekci, léčba ve většině případů spočívá v nahrazení nemocného úseku aorty cévní chirurgickou protézou, nebo překrytí nemocné stěny pomocí stentgraftu.

V oblasti vzestupné aorty a aortálního oblouku dominuje kardiochirurgická léčba. To znamená spuštění mimotělních oběhu a zastavení průtoku krve danou části aorty, resp. srdce. Vystřižení nemocného úseku tepny a jeho opětovné propojení našitím cévní protézy.

V oblasti aortálního oblouku je nedílnou součástí operace reimplantace (opětovné našití) tepen, které zásobují mozek a horní končetiny, do cévní protézy.

Postižení vzestupné aorty bývá často sdruženo se stenózou nebo nedomykavostí aortální chlopně. V tomto případě se chlopeň a vzestupná aorta může nahradit společně tzv. konduitem (cévní protéza s umělou chlopní), nebo se provede jen náhrada vzestupné aorty se zachováním chlopně. To znamená remodelaci kořene aorty, eventuálně opravu chlopenních cípů. Ve všech těchto případech je ale nezbytné obnovit cévní zásobení srdce. Nad aortální chlopní totiž z aorty odstupují věnčité tepny. Odstupy věnčitých tepen se z nemocné aorty musí vystřihnout a následně reimplantovat do cévní protézy.

Pro řešení aneurysmat, disekcí a poranění sestupné hrudní aorty je mnohem vhodnější katetrizační řešení. To znamená zavedení stentgraftu z třísla. Výkony provádí intervenční radiolog/angiolog. Stentgraft je cévní protéza vyztužená kovovým skeletem (pletivem), které se v aortě rozvine po vysunutí z tenkého katetru. Katetr se punkčně nebo z malého řezu zavede do tepny v třísle a pod rentgenovou kontrolou se do hrudní aorty implantuje stentgraft. Stentgraft zevnitř překryje postižený úsek tepny. Jde výkon bez přerušení postižené tepny a bez nutnosti zástavy krevního oběhu.

Aneurysma nebo disekce může být lokalizováno jen na jeden úsek aorty, stejně tak ale může postihnout aortu celou. V tomto případě na náhradu vzestupné aorty a oblouku navazuje implantace stentgraftu do sestupné aorty. Toto komplexní řešení se nazývá hybridní výkon na hrudní aortě.

Nezbytné je zmínit, že zásadní motivací pro plánované nahrazení patologicky rozšířené aortální stěny je budoucí riziko roztržení aneurysmatu. Akutní operace je totiž spojená s výrazně vyšším rizikem. Nicméně řešení všech onemocnění hrudní aorty patří mezi mimořádné výkony, které provádějí vysoce erudované týmy na specializovaném pracovišti.