Laboratorní příručka

Charakteristika

Hemoglobin je červené krevní barvivo obsažené v erytrocytech. Jeho nejdůležitější funkcí je přenos kyslíku do tkání. Strukturálně se jedná se o tetramer, skládající se ze čtyř globulinových řetězců, z nichž každý obsahuje jednu molekulu hemu - derivátu porfyrinu obsahující molekulu Fe²⁺. Na molekulu hemu je vázán jednou vazbou kyslík, který se dokáže snadno uvolňovat.

Výsledné uspořádání molekuly a afinita O₂ a CO₂ k hemoglobinu je ovlivněna fyzikálními i chemickými vlivy (Bohrův a Haldaneův efekt): parciálními tlaky O₂ a CO₂, pH, teplotou a koncentrací 2,3-bisfosfoglycerátu.

Fyziologicky se u lidí vyskytují stádia hemoglobinu: embryonální (Hb Gower), fetální (HbF), dospělých (Hb A1, Hb A2, Hb A3). Normální hodnoty Hb v organizmu u žen jsou 120-162 g/l a u mužů 135-172 g/l.

Indikace

Koncentrace HbA1c v krvi je považována za rutinní a nejefektivnější nástroj sledování průběhu DM. Hodnotu glykovaného hemoglobinu je možno použít v rámci screeningu poruch glukózové tolerance, převážně prediabetu. Představuje vhodný způsob kontroly koncentrací glukózy u diabetiků, neboť je považována za její vážený dlouhodobý průměr.

Glykovaný hemoglobin vzniká neenzymovou reakcí mezi hemoglobinem a glukózou v krvi. Jeho tvorba je ireverzibilní. Hladina glykovaného hemoglobinu proto odráží koncentraci glukózy v krvi po celou dobu existence erytrocytu, tj. asi 120 dní. Hemoglobin A1 je tvořen A1a, A1b a A1c frakcemi, přičemž rutinně stanovovaným je A1c, který tvoří cca 80 % hemoglobinu A1. Doporučovanou jednotkou pro standardizovanou IFCC metodu je mmol/mol.

Stanovení hemoglobinové molekuly se vyšetřuje u hypochromní anémie po vyloučení deficitu železa, chronické hemolytické anémie, léky indukované anémie, dále kritické vaskulární uzávěry nejasné etiologie. Dále u stavů spojených s polycytémií a cyanózou, zvýšenou tendencí k agregaci, sníženou syntézou celkového hemoglobinu, zvýšenou tendencí k precipitaci, abnormální afinitou ke kyslíku.

Výpovědní hodnota

Indikací k vyšetření hemoglobinu jsou hypochromní anémie po vyloučení deficitu železa, chronické hemolytické anémie, léky indukované anémie, dále kritické vaskulární uzávěry nejasné etiologie zejména v oblastech s vysokou prevalencí výskytu HbS nebo HbC. Další důvody vyšetřování hemoglobinu jsou případy s polycytémií a cyanózou, u fetálního hydropsu (Bartův) nejasné etiologie. Hemoglobinopatie se mohou projevovat zvýšenou tendencí k agregaci (HbS, HbC), sníženou syntézou celkového hemoglobinu (HbE, Hb Lepore), zvýšenou tendencí k precipitaci jako nestabilní hemoglobin Hb Koln, abnormální afinitou ke kyslíku jako HbM hemoglobinopatie charakterizované polycytémií a cyanózou.

Thalasemický syndrom je skupina onemocnění s postiženým globinovým řetězcem. Jsou 4 skupiny, přičemž nejčastější je α, β. Nejtypičtější pro thalasemie je snížení syntézy postiženého řetězce, přičemž klinickou manifestaci ovlivňuje míra snížené syntézy hemoglobinu a projevy anémie, anémie v souvislosti s inefektivní erytropoézou a hemolýzou, nedostatek hemoglobinu v erytrocytech vedoucí k mikrocytóze a hypochromii.

Skupina β thalasémií je způsobena více jak 100 mutacemi v beta globinovém řetězci. Klinická manifestace je závislá na tom, zda syntéza beta řetězce je snížena jen částečně nebo zcela utlumená.

Thalasémia minor je heterozygotní forma spojená s mírnou hypochromní mikrocytární anémií, kdy koncentrace Hb je jen na dolní hranici referenčního rozmezí.

Thalasémia major je závažná homozygotní forma charakterizována útlumem syntézy beta řetězce a nadměrnou syntézou inefektivního alfa řetězce. Nezralé erytrocytární prekurzory se pro nadbytek alfa řetězců rozpadají ještě před maturací v kostní dřeni. Inefektivní erytropoéza se závažnou anémií vede k fatálnímu dopadu během několika let, pokud se nezačne léčit.

Thalasémia intermedia je mírná homozygotní nebo závažná heterozygotní forma se středně závažnými projevy onemocnění.

δβ-thalasémia je způsobena delecí v delta a beta řetězcích a jejich syntéza je snížena nebo se nevytváří vůbec. HbF je zvýšen na 5-10 % a HbA2 je snížen.

Hb Lepore je abnormální hemoglobin, z non-α-řetězce, vzniklý sloučením γ a β řetězců. Onemocnění bývá asociováno s β thalasémií.

Příčinou α-thalasémií je parciální nebo kompletní delece 4 genů regulujících produkci alfa řetězců.

HbH onemocnění je onemocnění způsobené heterozygotním genetickým defektem v obou alfa řetězcích a produkcí abnormálního nestabilního H řetězce, což je tetrametr beta řetězců.

Hb Bartův fetální hydropsový syndrom je homozygotní alfa thalasémie způsobená patologickým Hb, jedná se o tetrametr γ (Bartův Hb). Hb vykazuje poruchu v afinitě ke kyslíku a syndrom není slučitelný se životem, anemické edematózní děti umírají v děloze v posledním trimestru nebo krátce po porodu.

Mezi hemoglobinopatie patří srpkovitá anémie způsobená přítomností HbS patologického hemoglobinu se strukturálním defektem v beta2 globulinovém řetězci (záměna glutaminu za valin). HbS má tendenci zejména za sníženého tlaku kyslíku k agregaci hemoglobinových molekul. Následkem změněných vlastností Hb (hemoglobinu) mají erytrocyty srpkovitý tvar, mění své reologické vlastnosti, pružnost. Klinické projevy závisí na genetice, homozygotní formy jsou velmi závažné. V prvních 6-ti měsících mezi vážné projevy patří venookluzivní choroba s orgánovými postiženími, chronická hemolytická anémie. Heterozygotní nosiči HbS jsou většinou zdraví. Mezi další hemoglobinopatie patří HbC, HbE onemocnění, choroba s nestabilními Hb, Hb s dysfunkčním transportem kyslíku.

ZdrojeZdrojeZdrojeOSN-E

Lothar Thomas, Clinical Laboratory Diagnostics, 1st. English Edition, TH-Books, Germany 1998.