|
Charakteristika Amyláza (AMS) je trávicí enzym, účastní se na
trávení polysacharidů z potravy. Štěpí tyto substráty: škrob, glykogen a příbuzné polysacharidy a oligosacharidy.
Slinná amyláza (dříve ptyalin) je produkována slinnou příušní žlázou. Zahajuje trávení polysacharidů v ústní dutině
již během žvýkání, kyselým pH v žaludku je inhibována. Pankreatická AMS je produkována pankreatem do duodena.
Štěpení a‑1,4‑glykosidových vazeb probíhá náhodně uvnitř řetězce, produktem je maltóza, maltotrióza a
a‑limitní dextriny, které obsahují průměrně 8 glukózových jednotek s jednou nebo více 1,6 vazbami (tyto vazby
AMS neštěpí). Další štěpení až na glukózu AMS nekatalyzuje. Amyláza je vylučována glomerulární filtrací, v tubulech se 50 % profiltrovaného enzymu zpětně
vstřebává a je degradováno v tubulárních buňkách. V moči nacházíme (díky zahuštění moči) vyšší koncentraci AMS
než v séru. Pankreatický izoenzym se lépe vylučuje, v moči se ho vyskytuje více než izoenzymu
slinného. Indikace - diagnostika, diferenciální diagnostika a hodnocení
průběhu a léčby akutní pankreatitidy, recidivy chronické pankreatitidy různé etiologie a nádorů
pankreatu - diferenciální diagnostika
hyperamylázemie Indikace pankreatické amylázy
v moči - akutní a chronická pankreatitida a trauma
pankreatu
Výpovědní hodnota Zvýšení aktivity celkové amylázy v séru/moči je příznačné pro onemocnění pankreatu a slinných
žláz. Její aktivita roste obvykle paralelně s lipázou, ale existují i případy izolovaného vzestupu aktivity jen
jednoho z těchto pankreatických enzymů. Diagnostická hodnota vyšetření je pro onemocnění pankreatu nižší
v porovnání s lipázou a stanovením pankreatického izoenzymu. Stanovení nemá
prognostickou hodnotu, neodráží reziduální funkční kapacitu pankreatu. U etylické etiologie pankreatitidy se elevace AMS
vyskytuje jen u 60-70% pacientů. Makroamylazémie: Podkladem je tvorba
komplexů plazmatické amylázy s imunoglobuliny IgA nebo IgG, která brání gloemrulární filtraci enzymu a prodlužuje
biologický poločas. Prevalence v populaci je asi 0,1%, stav je častý u lymfomů, monoklonálních gamapatií a
AIDS. Důsledkem snížení renální elmiminace je 4x elevace amylázy v séru při normální/snížené aktivitě v
moči.
Zdroje Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních
testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s.
436. ISBN 978-80-271-1272-2. Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní
medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014]. Lothar Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics,
1998.
|
Cookies