Charakteristika Serin
patří mezi neesenciální glukoplastické aminokyseliny, uplatňuje se v řadě biochemických reakcích. Serin tvoří jako
součást fosfoacylglycerolů stavební součást biologických membrán, účastní se aktivace fosforylázy a je součástí
chymotrypsinu.
u5:p> Indikace 1) Snížené hladiny serinu v krvi a likvoru se nalézají při dědičné metabolické poruše
biosyntézy serinu - deficitu 3-fosfoglycerátdehydrogenázy. 2) Stanovení
AMK je také důležité pro diagnostiku dědičných metabolických poruch aminokyselin, které patří do velké skupiny dědičných
metabolických poruch (DMP). Ve většině případů je příčinou těchto onemocnění defekt některého z enzymů metabolické
dráhy příslušné aminokyseliny, který neplní svou funkci. Z tohoto důvodu dochází buď k nahromadění metabolitů (toxické
působení), nebo chybí následný metabolit (např. karence důležitého neurotransmiteru). Výsledkem je většinou ireparabilní
poškození nejrychleji rostoucích tkání po narození (např. deficit myelinizace z níž resultuje poškození
CNS). 3) Aminokyseliny jsou zároveň prekursory neurotransmiterů – biologických aminů (tyrosin -
katecholaminů, tryptofan - serotoninu, histidin - histaminu, serin - acetylcholin) a neuropeptidů. Rozlišujeme excitační
(glutamát, aspartát) a inhibiční (GABA, glycin) neurotransmitery mozku a míchy. Aminokyseliny přímo či nepřímo reguluje
veškeré základní nervové procesy: excitace a inhibice, spánek, agresivita a úzkost, emoce, chování, paměť, učení.
Patologie v obsahu aminokyselin a derivátů aminokyselin v těle je jedním z faktorů různých abnormálních procesů, které
se vyskytují v dysfunkcích nervového systému a přispívají k rozvoji celé řady nervových a psychických onemocnění a
syndromů, zvláště u
dětí. 4) Zvýšené koncentrace aminokyselin v moči mohou souviset s poruchami výživy (nedostatek
esenciálních aminokyselin), onemocněním jater, chorobami zahrnujícími rozpad tkáně, závažnými infekčními onemocněními,
rakovinou, nádory, traumaty, otravou solemi těžkých kovů
apod. Výpovědní
hodnota
u5:p> Jednotlivé aminokyselina hodnotíme v kontextu vyšetření profilu ostatních aminokyselin nebo
jiných laboratorních
parametrů. Zdroj
Z.Vodrážka: Biochemie. Academia, Praha
1992
u5:p> P.Karlson, W.Gerok, W.Gross: Pathobiochemie.
Academia, Praha 1987
Odborná literatura, Karolína
Pešková, Viktor Kožich
|