Laboratorní příručka


Methionin/kreatinin_U
Jednotky: mmol/mol
Princip stanovení: Kapalinová iontoměničová chromatografie, AAA 400
Standardní operační postup: SOPV-OKB-050


Odběr:
Odebíraný vzorek: Moč
Doporučený odběr do: Sklo nebo plast bez úpravy
Stabilta vzorků:
Stabilita při 2 - 8 °C: 1 d
Stabilita při -20 °C: 1 r

Provádíme:
Příjem vzorků pro rutinu: Pondělí až pátek
Odezva rutinní: Do 2 týdnů

Vyšetření provádí: Úsek speciálních metod OKB


Referenční a interpretační meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
0D 1M 0 20 1
1M 1D 1R 0 30 1
1R 1D 18R 0 20 1
18R 1D 99R+ 0 10 1
Výsledek je vydávám v jednotkách mmol/mol kreatininu.

Zdroj referenčních hodnot: Odborná literatura



Pokyny k odběru:
Součást vyšetření aminokyselin v moči. Ke stanovení cca 10ml sbírané moči, nejlépe 12hod., novorozenci možno i ranní, sběr moči do čisté plastové nádoby bez konzervačních látek, po skončení sběru obsah nádoby promíchat, odlít vzorek 10 ml do plastové zkumavky, doručit do laboratoře co nejdříve, při transportu nad 4hod. moč zamrazit.

Pokyny k preanalytice:
Uveďte prosím informaci, zda se jedná o sbíranou/ranní/jednorázovou moč.



Klinické informace :

Charakteristika

Methionin patří mezi základní esenciální glukoplastické aminokyseliny. Je hlavním zdrojem metylových skupin především pro syntézu cholinů, kreatininu a adrenalinu v organismu. Adenozylmethionin (metabolicky aktivní forma methioninu) je také významným donorem metylových skupin a působí jako koenzym metyltransferáz. Dále je inhibitorem methylentetrahydrofolát reduktázy (MTHFR) a aktivátorem cystathionin-beta-syntázy (CBS).

 

u5:p>

Indikace

1) Methionin (OMIM 250850) je ubikviterní aminokyselina všech tkání a tekutin.

Patologicky zvýšené hladiny v krvi jsou zaznamenány u řady dědičných poruch metabolismu sirných

aminokyselin, jako např. u homocystinurie z deficitu cystationin beta-syntázy. Velmi výrazné zvýšené hladiny methioninu lze nalézt u deficitu methioninadenozyltransferázy. U remetylačních poruch bývají hladiny methioninu snížené či normální a hladiny cystathioninu výrazně zvýšené.

Sekundárně může dojít ke zvýšení hladiny homocysteinu v moči při deficitu vitamínu B12. Zvýšená koncentrace folátů zase inhibuje transmetylační reakci, která vede ke zvýšené hladině S-adenosyl-methioninu.

2) Stanovení AMK je také důležité pro diagnostiku dědičných metabolických poruch aminokyselin, které patří do velké skupiny dědičných metabolických poruch (DMP). Ve většině případů je příčinou těchto onemocnění defekt některého z enzymů metabolické dráhy příslušné aminokyseliny, který neplní svou funkci. Z tohoto důvodu dochází buď k nahromadění metabolitů (toxické působení), nebo chybí následný metabolit (např. karence důležitého neurotransmiteru). Výsledkem je většinou ireparabilní poškození nejrychleji rostoucích tkání po narození (např. deficit myelinizace z níž resultuje poškození CNS).

3) Aminokyseliny jsou zároveň prekursory neurotransmiterů – biologických aminů (tyrosin - katecholaminů, tryptofan - serotoninu, histidin - histaminu, serin - acetylcholin) a neuropeptidů. Rozlišujeme excitační (glutamát, aspartát) a inhibiční (GABA, glycin) neurotransmitery mozku a míchy. Aminokyseliny přímo či nepřímo reguluje veškeré základní nervové procesy: excitace a inhibice, spánek, agresivita a úzkost, emoce, chování, paměť, učení. Patologie v obsahu aminokyselin a derivátů aminokyselin v těle je jedním z faktorů různých abnormálních procesů, které se vyskytují v dysfunkcích nervového systému a přispívají k rozvoji celé řady nervových a psychických onemocnění a syndromů, zvláště u dětí.

4) Zvýšené koncentrace aminokyselin v moči mohou souviset s poruchami výživy (nedostatek esenciálních aminokyselin), onemocněním jater, chorobami zahrnujícími rozpad tkáně, závažnými infekčními onemocněními, rakovinou, nádory, traumaty, otravou solemi těžkých kovů apod.

 

Výpovědní hodnota

u5:p>

Jednotlivé aminokyselina hodnotíme v kontextu vyšetření profilu ostatních aminokyselin nebo jiných laboratorních parametrů.

 

Zdroj

Z.Vodrážka: Biochemie. Academia, Praha 1992

u5:p>

P.Karlson, W.Gerok, W.Gross: Pathobiochemie. Academia, Praha 1987

Odborná literatura, Karolína Pešková, Viktor Kožich

 

 

 

×
PředchozíDalší
Načítání