Charakteristika Histidin patří mezi esenciální glukoplastické aminokyseliny.
Dva volné elektronové páry na atomech dusíku dodávají postrannímu řetězci histidinu chelační schopnosti, takže tvoří
snadno komplexy s těžkými kovy. Dekarboxylací histidinu vzniká histamin – biogenní amin, který má širokou škálu
působení v organismu. Indikace 1) Histidin je přítomen ve všech tkáních a tělních tekutinách, je to hlavní bazická
aminokyselina v moči. Zvýšené hladiny lze nalézt hlavně během
gravidity. K mírnému zvýšení hladin histidinu v krvi dochází u histidinémie - benigní dědičné metabolické poruchy z
deficitu histidázy, dále u deficitu urokázy. 2) Stanovení AMK je také důležité pro diagnostiku dědičných metabolických
poruch aminokyselin, které patří do velké skupiny dědičných metabolických poruch (DMP). Ve většině případů je příčinou
těchto onemocnění defekt některého z enzymů metabolické dráhy příslušné aminokyseliny, který neplní svou funkci. Z
tohoto důvodu dochází buď k nahromadění metabolitů (toxické působení), nebo chybí následný metabolit (např. karence
důležitého neurotransmiteru). Výsledkem je většinou ireparabilní poškození nejrychleji rostoucích tkání po narození
(např. deficit myelinizace z níž resultuje poškození
CNS). 3) Aminokyseliny jsou zároveň prekursory neurotransmiterů – biologických aminů (tyrosin -
katecholaminů, tryptofan - serotoninu, histidin - histaminu, serin - acetylcholin) a neuropeptidů. Rozlišujeme excitační
(glutamát, aspartát) a inhibiční (GABA, glycin) neurotransmitery mozku a míchy. Aminokyseliny přímo či nepřímo reguluje
veškeré základní nervové procesy: excitace a inhibice, spánek, agresivita a úzkost, emoce, chování, paměť, učení.
Patologie v obsahu aminokyselin a derivátů aminokyselin v těle je jedním z faktorů různých abnormálních procesů, které
se vyskytují v dysfunkcích nervového systému a přispívají k rozvoji celé řady nervových a psychických onemocnění a
syndromů, zvláště u dětí. 4) Zvýšené koncentrace aminokyselin v moči mohou souviset s poruchami výživy (nedostatek
esenciálních aminokyselin), onemocněním jater, chorobami zahrnujícími rozpad tkáně, závažnými infekčními onemocněními,
rakovinou, nádory, traumaty, otravou solemi těžkých kovů
apod. Výpovědní
hodnota Jednotlivé aminokyselina hodnotíme
v kontextu vyšetření profilu ostatních aminokyselin nebo jiných laboratorních
parametrů. Zdroj Z.Vodrážka: Biochemie. Academia, Praha
1992 P.Karlson, W.Gerok, W.Gross: Pathobiochemie.
Academia, Praha 1987 Odborná literatura, Karolína
Pešková, Viktor Kožich
|