Laboratorní příručka


Arginin/kreatinin_U
Jednotky: mmol/mol
Princip stanovení: Kapalinová iontoměničová chromatografie, AAA 400
Standardní operační postup: SOPV-OKB-050


Odběr:
Odebíraný vzorek: Moč
Doporučený odběr do: Sklo nebo plast bez úpravy
Stabilta vzorků:
Stabilita při 2 - 8 °C: 1 d
Stabilita při -20 °C: 1 r

Provádíme:
Příjem vzorků pro rutinu: Pondělí až pátek
Odezva rutinní: Do 2 týdnů

Vyšetření provádí: Úsek speciálních metod OKB


Referenční a interpretační meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
0D 1M 0 30 1
1M 1D 1R 0 50 1
1R 1D 99R+ 0 20 1

Zdroj referenčních hodnot: Odborná literatura



Pokyny k odběru:
Součást vyšetření aminokyselin v moči. Ke stanovení cca 10ml sbírané moči, nejlépe 12hod., novorozenci možno i ranní, sběr moči do čisté plastové nádoby bez konzervačních látek, po skončení sběru obsah nádoby promíchat, odlít vzorek 10 ml do plastové zkumavky, doručit do laboratoře co nejdříve, při transportu nad 4hod. moč zamrazit.

Pokyny k preanalytice:
Uveďte prosím informaci, zda se jedná o sbíranou/ranní/jednorázovou moč.



Klinické informace :

CharakteristikaOSN-E

arginine 3DArginin patří mezi esenciální glukoplastické aminokyseliny. Biosyntéza argininu je součástí močovinového cyklu, arginin se hydrolyticky štěpí na ornitin a ureu. Arginin tvoří protipól kyselých funkčních skupin pro tvorbu solných můstků a pro vazbu aniontů a váže také kovalentně karbonylové skupiny formou Schiffových bazí.

 

Indikace OSN-E

1) Biosyntéza argininu je součástí močovinového cyklu, arginin se hydrolyticky štěpí na ornitin a ureu. Arginin tvoří protipól kyselých funkčních skupin pro tvorbu solných můstků a pro vazbu aniontů. Váže také kovalentně karbonylové skupiny formou Schiffových bazí.

Arginin je intermediárním metabolitem močovinového cyklu, nepřímo souvisí s citrátovým cyklem a s oxidačními ději při získávání energie. Arginin je esenciální pro optimální buněčný růst in vitro, je prekurzorem biosyntézy polyaminů, které jsou nezbytné pro proliferaci lymfocytů.

Zvýšené hladiny argininu v krvi a likvoru lze nalézt při těžké dědičné poruše metabolismu - argininémii z deficitu arginázy, dále také u lysinové intolerance a dibazické acidurii. Spolu s cystinem, lysinem a ornitinem tvoří v moči typickou triádu zvýšeně vylučovaných aminokyselin pro klasickou cystinurii.

Snížené hladiny argininu v krvi se vyskytují při poruchách cyklu močoviny (citrulinémie, deficit ornithintranskarbamylázy, deficit karbamoylfosfátsyntetázy, argininjantarová acidurie).

2) Stanovení AMK je také důležité pro diagnostiku dědičných metabolických poruch aminokyselin, které patří do velké skupiny dědičných metabolických poruch (DMP). Ve většině případů je příčinou těchto onemocnění defekt některého z enzymů metabolické dráhy příslušné aminokyseliny, který neplní svou funkci. Z tohoto důvodu dochází buď k nahromadění metabolitů (toxické působení), nebo chybí následný metabolit (např. karence důležitého neurotransmiteru). Výsledkem je většinou ireparabilní poškození nejrychleji rostoucích tkání po narození (např. deficit myelinizace z níž resultuje poškození CNS).

3) Aminokyseliny jsou zároveň prekursory neurotransmiterů – biologických aminů (tyrosin - katecholaminů, tryptofan - serotoninu, histidin - histaminu, serin - acetylcholin) a neuropeptidů. Rozlišujeme excitační (glutamát, aspartát) a inhibiční (GABA, glycin) neurotransmitery mozku a míchy. Aminokyseliny přímo či nepřímo reguluje veškeré základní nervové procesy: excitace a inhibice, spánek, agresivita a úzkost, emoce, chování, paměť, učení. Patologie v obsahu aminokyselin a derivátů aminokyselin v těle je jedním z faktorů různých abnormálních procesů, které se vyskytují v dysfunkcích nervového systému a přispívají k rozvoji celé řady nervových a psychických onemocnění a syndromů, zvláště u dětí.

4) Zvýšené koncentrace aminokyselin v moči mohou souviset s poruchami výživy (nedostatek esenciálních aminokyselin), onemocněním jater, chorobami zahrnujícími rozpad tkáně, závažnými infekčními onemocněními, rakovinou, nádory, traumaty, otravou solemi těžkých kovů apod.

 

Výpovědní hodnota

Jednotlivé aminokyselina hodnotíme v kontextu vyšetření profilu ostatních aminokyselin nebo jiných laboratorních parametrů.

 

Zdroj

Z.Vodrážka: Biochemie. Academia, Praha 1992

P.Karlson, W.Gerok, W.Gross: Pathobiochemie. Academia, Praha 1987

Odborná literatura, Karolína Pešková, Viktor Kožich

 

 

 

×
PředchozíDalší
Načítání