CharakteristikaOSN-E Alanin patří mezi neesenciální
glukoplastické aminokyseliny. Zaujímá ústřední postavení mezi metabolismem cukrů a aminokyselin. Slouží jako přenašeč
pro transport amoniaku v netoxické formě ze svalů do jater. Indikace
OSN-E 1) Zvýšené hladiny alaninu jsou zaznamenány při deficitu pyruvátdehydrogenázy
(pyruvátdehydrogenáza (NADP+), pyruvátdehydrogenáza (cytochrom) nebo pyruvátkarboxylázového komplexu
(pyruvátkarboxyláza)). Zvýšené hladiny lze také nalézt při malnutrici, šoku. 2) Stanovení AMK je také důležité pro
diagnostiku dědičných metabolických poruch aminokyselin, které patří do velké skupiny dědičných metabolických poruch
(DMP). Ve většině případů je příčinou těchto onemocnění defekt některého z enzymů metabolické dráhy příslušné
aminokyseliny, který neplní svou funkci. Z tohoto důvodu dochází buď k nahromadění metabolitů (toxické působení), nebo
chybí následný metabolit (např. karence důležitého neurotransmiteru). Výsledkem je většinou ireparabilní poškození
nejrychleji rostoucích tkání po narození (např. deficit myelinizace z níž resultuje poškození CNS).
3)
Aminokyseliny jsou zároveň prekursory neurotransmiterů – biologických aminů (tyrosin - katecholaminů, tryptofan -
serotoninu, histidin - histaminu, serin - acetylcholin) a neuropeptidů. Rozlišujeme excitační (glutamát, aspartát) a
inhibiční (GABA, glycin) neurotransmitery mozku a míchy. Aminokyseliny přímo či nepřímo reguluje veškeré základní
nervové procesy: excitace a inhibice, spánek, agresivita a úzkost, emoce, chování, paměť, učení. Patologie v obsahu
aminokyselin a derivátů aminokyselin v těle je jedním z faktorů různých abnormálních procesů, které se vyskytují v
dysfunkcích nervového systému a přispívají k rozvoji celé řady nervových a psychických onemocnění a syndromů, zvláště u
dětí. 4)
Zvýšené koncentrace aminokyselin v moči mohou souviset s poruchami výživy (nedostatek esenciálních
aminokyselin), onemocněním jater, chorobami zahrnujícími rozpad tkáně, závažnými infekčními onemocněními, rakovinou,
nádory, traumaty, otravou solemi těžkých kovů apod.
Výpovědní hodnota Jednotlivé aminokyselina hodnotíme
v kontextu vyšetření profilu ostatních aminokyselin nebo jiných laboratorních
parametrů. Zdroj Z.Vodrážka: Biochemie. Academia, Praha
1992. P.Karlson, W.Gerok, W.Gross:
Pathobiochemie. Academia, Praha 1987. Odborná literatura, Karolína Pešková, Viktor Kožich
|