Laboratorní příručka


Sodík_S/P
Synonymum: Natrium_S/P
Jednotky: mmol/L
Princip stanovení: ISE s dilucí, Atellica CH 930, Siemens
Standardní operační postup: SOPV-OKB-008

Odhad relativní nejistoty: 2,2 %

Odběr:
Odebíraný vzorek: Krev
Doporučený odběr do: Plast, gel, aktivátor srážení (Sarstedt, hnědý uzávěr)
Stabilta vzorků:
Stabilita při 2 - 8 °C: 7 d
Stabilita při -20 °C: 1 r

Provádíme:
Příjem vzorků pro rutinu: Denně
Odezva rutinní: Do 4 hodin
Příjem vzorků pro statim: Denně, 24 hodin
Odezva na statim: Do 1 hod. od doručení

Vyšetření provádí: Úsek automatizované analýzy OKB


Referenční a interpretační meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
0D 1M 11D 136 146 mmol/l
1M 11D 18R 137 146 mmol/l
18R 99R+ 137 145 mmol/l

Zdroj referenčních hodnot: Masopust J. Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. , NORIP (http://nyenga.net/norip/index.htm)



Pokyny k odběru:
Sérum musí být odděleno od krevních elementů nejpozději do 1 hod. Sérum pro analýzu nesmí být hemolytické a chylózní.


Pokyny pro oddělení:
Odběr žilní krve vakuovým systémem
Odběr žilní krve - zdroje chyb
Doporučené množství plné krve prim. vzorku

Pokyny pro pacienty:
Návod: odběr krve (pacient)

Klinické informace :

Charakteristika

Sodík je hlavní extracelulární kation a jako takový se největší měrou podílí na osmolalitě extracelulární tekutiny. Sodík se vyskytuje výhradně ve formě sodného kationtu Na+. Fyziologické rozmezí koncentrace sodíku v plazmě je cca 132–145 mmol/L, zatímco koncentrace v buňkách se pohybuje kolem 3–10 mmol/L. Zachování tohoto poměru je nezbytné. Udržuje se aktivní činností tzv. sodíkové pumpy – enzymu Na+-K+-adenozintrifosfatázy, která spotřebovává většinu klidové spotřeby energie.

Sodík je přijímán v potravě ve formě chloridu sodného (kuchyňská sůl). Průměrný příjem je cca 10 g/den. Za fyziologických podmínek se asi 90 % sodíku vylučuje z organismu močí, zbytek stolicí a potem. Za patologických stavů se mohou zvýšit ztráty sodíku močí (po diureticích, v polyurické fázi selhání ledvin, při hypoaldosteronismu aj.), ztráty GIT nastávají při zvracení a průjmech, ztráty potem jsou významné při práci či sportu za vysokých teplot apod. Ionty sodíku na sebe vážou velké množství vody, z tohoto důvodu je metabolismus sodíku neoddělitelný od metabolismu vody a společná je i jejich regulace. Významná je i souvislost s koncentrací kalia a s acidobazickým metabolismem. Vždy je nutné rozlišovat mezi koncentrací a zásobou sodného kationtu. Příznaky hyponatrémie i hypernatrémie jsou neurologické a mohou být spojeny jak s úmrtím, tak s permanentním postižením mozku. Stanovení koncentrace sodíku v séru, plazmě i v moči proto patří mezi základní biochemická vyšetření a je indikováno v souvislosti s celou řadou klinických stavů a syndromů.

 

Indikace v krvi

-       poruchy vodní a iontové rovnováhy

-       poruchy acidobazické rovnováhy

-       syndrom polyurie/polydypsie a poruchy pocitu žízně

-       diferenciální diagnostika renálních onemocnění

-       diferenciální diagnostika arteriální hypertenze

-       diferenciální diagnostika edémů

-       endokrinopatie

-       monitorování pacientů v kritickém stavu vyžadujících intenzivní péči

 

Indikace v moči

-       diagnostika a monitorování poruch vodní a iontové homeostázy

-       diferenciální diagnostika renální/prerenální nedostatečnosti

-       monitorování diety se snížených obsahem soli

 

Výpovědní hodnota

↑ Ke zvýšení koncentrace sodíku v séru/plazmě dochází při:

-       dehydrataci z nedostatečného přívodu tekutin, či z jejich zvýšených ztrát

-       nadměrném přívodu NaCl např. infuzemi

-       hyperaldosteronismu, při kterém je zvýšená zpětná resorpce v tubulech

-       podávání některých léků ve formě sodných solí

-       ztrátách čisté vody způsobujících hyperosmolalitu

-       Cushingově syndromu

-       vlivem medikace

 

↓ Ke snížení koncentrace sodíku v séru/plazmě dochází při:

-       ztrátách GIT (zvracení, odsátí obsahu, průjem)

-       renálních ztrátách (polyurické stadium renálního selhání, diuretika)

-       diabetické acidóze

-       insuficienci nadledvin

-       hypoaldosteronismu

-       ztrátách potem

-       traumatech lebky spojených s poškozením hypothalamu

-       pneumonii

-       respirační alkalóze

-       těhotenských toxikózách

 

Zdroje

Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2.

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

Masopust J. Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, I. díl., s. 74. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum; 1996. ISBN 80-7184-649-3.

 

 

×
PředchozíDalší
Načítání