Laboratorní příručka

Charakteristika

Sodík je hlavní extracelulární kation a jako takový se největší měrou podílí na osmolalitě extracelulární tekutiny. Sodík se vyskytuje výhradně ve formě sodného kationtu Na⁺. Fyziologické rozmezí koncentrace sodíku v plazmě je cca 132–145 mmol/L, zatímco koncentrace v buňkách se pohybuje kolem 3–10 mmol/L. Zachování tohoto poměru je nezbytné. Udržuje se aktivní činností tzv. sodíkové pumpy – enzymu Na⁺-K⁺-adenozintrifosfatázy, která spotřebovává většinu klidové spotřeby energie.

Sodík je přijímán v potravě ve formě chloridu sodného (kuchyňská sůl). Průměrný příjem je cca 10 g/den. Za fyziologických podmínek se asi 90 % sodíku vylučuje z organismu močí, zbytek stolicí a potem. Za patologických stavů se mohou zvýšit ztráty sodíku močí (po diureticích, v polyurické fázi selhání ledvin, při hypoaldosteronismu aj.), ztráty GIT nastávají při zvracení a průjmech, ztráty potem jsou významné při práci či sportu za vysokých teplot apod. Ionty sodíku na sebe vážou velké množství vody, z tohoto důvodu je metabolismus sodíku neoddělitelný od metabolismu vody a společná je i jejich regulace. Významná je i souvislost s koncentrací kalia a s acidobazickým metabolismem. Vždy je nutné rozlišovat mezi koncentrací a zásobou sodného kationtu. Příznaky hyponatrémie i hypernatrémie jsou neurologické a mohou být spojeny jak s úmrtím, tak s permanentním postižením mozku. Stanovení koncentrace sodíku v séru, plazmě i v moči proto patří mezi základní biochemická vyšetření a je indikováno v souvislosti s celou řadou klinických stavů a syndromů.

Indikace v krvi

-       poruchy vodní a iontové rovnováhy

-       poruchy acidobazické rovnováhy

-       syndrom polyurie/polydypsie a poruchy pocitu žízně

-       diferenciální diagnostika renálních onemocnění

-       diferenciální diagnostika arteriální hypertenze

-       diferenciální diagnostika edémů

-       endokrinopatie

-       monitorování pacientů v kritickém stavu vyžadujících intenzivní péči

Indikace v moči

-       diagnostika a monitorování poruch vodní a iontové homeostázy

-       diferenciální diagnostika renální/prerenální nedostatečnosti

-       monitorování diety se snížených obsahem soli

Výpovědní hodnota

↑ Ke zvýšení koncentrace sodíku v séru/plazmě dochází při:

-       dehydrataci z nedostatečného přívodu tekutin, či z jejich zvýšených ztrát

-       nadměrném přívodu NaCl např. infuzemi

-       hyperaldosteronismu, při kterém je zvýšená zpětná resorpce v tubulech

-       podávání některých léků ve formě sodných solí

-       ztrátách čisté vody způsobujících hyperosmolalitu

-       Cushingově syndromu

-       vlivem medikace

↓ Ke snížení koncentrace sodíku v séru/plazmě dochází při:

-       ztrátách GIT (zvracení, odsátí obsahu, průjem)

-       renálních ztrátách (polyurické stadium renálního selhání, diuretika)

-       diabetické acidóze

-       insuficienci nadledvin

-       hypoaldosteronismu

-       ztrátách potem

-       traumatech lebky spojených s poškozením hypothalamu

-       pneumonii

-       respirační alkalóze

-       těhotenských toxikózách

Zdroje

Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2.

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

Masopust J. Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, I. díl., s. 74. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum; 1996. ISBN 80-7184-649-3.