Laboratorní příručka

Charakteristika

Chloridy jsou hlavním aniontem extracelulární tekutiny (celkový obsah chloridových iontů v organismu dospělého člověka je kolem 1400 mmol, s koncentrací 97-108 mmol/L v extracelulární tekutině proti 3-10 mmol/L v intracelulární tekutině), kde doprovázejí především sodík. Podílejí se z velké části na osmotickém tlaku extracelulární tekutiny. Velký význam mají pro udržování acidobazické rovnováhy. Chloridy mají dále význam při tvorbě kyselé žaludeční šťávy.

Chloridy se do organismu dostávají potravou ve formě NaCl, obdobně jako sodík. Regulace chloridů v organismu je stejná jako regulace sodíku. Produkce chloridů v gastrointestinálním traktu dosahuje obrovských hodnot – žaludek produkuje až 5000 mmol/den, střevo 3000 mmol/den, pankreatická tekutina 1400 mmol/den, sliny 1200 mmol/den, žluč 1200 mmol/den. Secernovaná tekutina se spolu s ionty recykluje zpět do oběhu. Koncentrace chloridů se zvyšuje podle Gibbsovy a Donnanovy rovnováhy v kompartmentu bez proteinů. Typicky je proto zvýšená koncentrace chloridů v likvoru, intersticiální tekutině, v transudátech. Fyziologické denní ztráty chloridů (120-240 mmol/den močí, 10 mmol/den stolicí a 10-20 mmol/den potem) jsou proto stejné jako u sodíku. Shodné se sodíkem je i vylučování chloridů ledvinami: jsou bez omezení filtrovány v glomerulech a vstřebávány v distálních tubulech.

Indikace v krvi

-       poruchy iontové rovnováhy

-       poruchy acidobazické rovnováhy

-       akutní stavy v intenzivní medicíně

-       monitorování pacientů vyžadujících intenzivní péči

-       použití pro výpočtové vztahy odvozených renálních parametrů (frakční exkrece, koncentrační indexy)

Indikace v moči

-       diagnostika a monitorování poruch vodní a iontové homeostázy

-       monitorování diety se sníženým obsahem soli

Výpovědní hodnota

↓ Nález hypochlorémie může být způsobena například:

-       zvracením, odsáváním žaludeční šťávy

-       léčbou diuretiky (současně dohází ke ztrátám sodíku a draslíku)

-       hypofunkcí nadledvin (Addisonova choroba)

-       nadměrným pocením a doplňováním tekutin vodou bez minerálů

-       dietou chudou na NaCl

-       těžkými průjmy

-       otravou bromidy

-       Cushingovým syndromem

-       diabetická ketoacidóza

-       ztrátou chloridů močí (tubulární poškození)

-       chronické užívání laxativ

↑ Naopak hyperchlorémie může nastat například při:

-       selhání ledvin

-       infuzi roztoku NaCl při současné hypofunkci ledvin

-       dehydrataci organismu za nedostatečného přívodu tekutin

-       primárním aldosteronismu (Connův syndrom)

-       respirační alkalóze

-       primární aldosteronismus

-       stav po podávání kortikosteroidů

-       tonutí

-       primární hyperparathyreoidismus

-       vybraná medikace

Zdroje

Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2.

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

Masopust J. Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, I. díl., s. 74. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum; 1996. ISBN 80-7184-649-3.