Laboratorní příručka
pH_kapilární krev |
Jednotky: | - |
Princip stanovení: | potenciometrie |
Standardní operační postup: | SOPV-OKB-040 |
Odběr: |
Odebíraný vzorek: | Krev kapilární |
Doporučený odběr do: | ABR - Kapilára, Ca balancovaný heparin |
Stabilta vzorků: |
Stabilita při 20 - 25 °C : | 15 min |
Stabilita při 2 - 8 °C: | 1 h |
Provádíme: |
Příjem vzorků pro rutinu: | Denně |
Příjem vzorků pro statim: | Denně, 24 hodin |
Odezva na statim: | Do 15 min.od doručení |
Vyšetření provádí: | Úsek vnitřního prostředí OKB |
Referenční a interpretační meze: |
Věk od | do | Dolní ref. mez | Horní ref. mez | Jednotka | Další údaje | |
0D | 1D | 7,220 | 7,414 | - | ||
2D | 5D | 7,300 | 7,420 | - | ||
6D | 1R | 7,320 | 7,430 | - | ||
1R | 14R | 7,330 | 7,435 | - | ||
14R | 99R+ | 7,360 | 7,440 | - |
Zdroj referenčních hodnot: | Příbalový leták. |
Pokyny k odběru: |
Odběr kapilární krve provádíme po hyperemizaci kůže (prst, ušní lalůček, ploška nohy u malých dětí). Používáme kapiláry s Ca balancovaným heparinátem lithným. Odběr je anaerobní (bez vzduchových bublin). Po naplnění kapiláry vložíme dovnitř kapiláry kovovou pilinu a kapiláru uzavřeme na obou koncích. Vzorek je nutné dokonale promíchat s heparinem uvnitř kapiláry pomocí magnetu a drátku uvnitř kapiláry . Vzorek ihned pošlete do laboratoře. |
Pokyny k preanalytice: |
V |
Pokyny pro oddělení: |
Odběr kapilární krve |
Klinické informace : |
Charakteristika Acidobazická rovnováha je spojena s metabolismem vodíkových iontů (H+), tedy s oxidoredukčními pochody provázejícími buněčný metabolismus. Koncentrace (přesněji aktivita) vodíkových iontů c[H+], respektive protonový gradient na intra- i extracelulárních membránách ovlivňuje buněčný metabolismus. Proto udržování aktivity H+ v určitých mezích je životně důležité. Změnou c[H+] se mění biologická aktivita proteinů, distribuce a stupeň ionizace elektrolytů apod. Pro organismus je proto velmi důležité udržovat koncentraci (aktivitu) vodíkových iontů v určitých mezích, i když tato koncentrace se pohybuje o 3–4 řády níže než koncentrace jiných iontů. V extracelulární tekutině se udržuje c[H+] kolem hodnoty 40 mmol/L, zatímco c[Na+] činí průměrně 145 mmol/L. V různých buněčných kompartmentech je však koncentrace H+ různá, vyjádříme-li ji jako hodnotu pH, pak v cytosolu buněk se udává pH 6,700–7,200; v některých organelách jako jsou lysozomy, Golgiho aparát pod 5,000; v jiných (mitochondrie) naopak vyšší než 7,400.
Poruchy acidobazické rovnováhy vznikají, jestliže následující rovnice nejsou vyváženy:
Hodnota kyseliny uhličité (vyjádřená jako pCO2) se mění při poruchách, které označujeme jako respirační. Hodnota hydrogenuhličitanu se mění při poruchách, které označujeme jako metabolické. Podstatou života z biochemického hlediska jsou metabolické děje, jejichž cílem je zisk energie a substrátů potřebných pro enzymatické reakce. Jde převážně o aerobní procesy, při nichž se rozpadají složité sloučeniny uhlíku a vodíku a vznikají jednodušší látky, většinou kyselé povahy. Denně se tímto způsobem vytvoří asi 20 000 mmol oxidu uhličitého a 70 mmol netěkavých kyselin, převážně fosfátů a sulfátů. Nekontrolované hromadění těchto látek v organismu by znamenalo pokles pH extracelulární tekutiny a ve svých důsledcích narušení až znemožnění životních dějů. Výchylkám pH krve mimo referenční interval, ať už ve smyslu acidémie (poklesu pod dolní hranici referenčního rozmezí) nebo alkalémie (vzestupu nad horní hranici referenčního rozmezí), je organismus schopen čelit několika způsoby: pomocí pufrovacích systémů krve a činností plic, ledvin nebo dalších orgánů. Poruchy acidobazické rovnováhy se mohou vzájemně kombinovat nebo kompenzovat. Souvisí také s iontovou nerovnováhou vnitřního prostředí a jsou výsledkem četných primárních klinických chorob spojených s poruchami látkového metabolismu.
Měření ABR Měření se provádí na speciálních acidobazických analyzátorech, které současně měří řadu parametrů obvykle v kapiláře v průtokovém režimu (pH, pCO2 pO2, Na+, K+,Cl- Ca+2 ev. další parametry). Tyto přístroje pak dopočítají další parametry nutné pro hodnocení. Analyzátor ABL 835 FLEX měří na principu potenciometrie (pH, pCO2, ionty) a ampérometrie (pO2, glukóza, laktát) a spektrofotometrie (hemoglobin a jeho frakce, bilirubin).
Měřené parametry: pH, pCO2, pO2, Na+, K+, Cl-, iCa2+, Lac, Glu, tHb, FO2Hb, FCOHb, FMetHb, FHHb, FHbF, celkový bilirubin, aktuální HCO3-
Vypočtené parametry: SO2, standardní HCO3- (pCO2 5,3 kPa), BE (base excess), iCa2+ korigované (pH 7,4), SID (diference silných iontů), AG (anion gap)…
Výpovědní hodnota pH Výchylkám pH krve mimo referenční interval, ať už ve smyslu acidémie (poklesu pod dolní mez) nebo alkalémie (vzestupu nad horní mez), je organismus schopen čelit několika způsoby: - pomocí krevních pufrů - činností plic, ledvin, jater a myokardu Akutní změny koncentrace vodíkových iontů (pH) jsou v průběhu několika sekund vyrovnávány interakcí s extra- a intracelulárními krevními nárazníkovými systémy (pufry). Mezi nejdůležitější krevní pufry patří: - hydrogenuhličitanový (HCO3-/H2CO3) - bílkovinný včetně hemoglobinu erytrocytů (prot-/H-prot) - fosfátový (HPO42-/H2PO4-)
Výsledné pH informuje o závažnosti poruchy vnitřního prostředí a o stupni kompenzace či korekce případné poruchy ABR. U kompenzovaných a korigovaných poruch přitom téměř vždy platí, že je-li primární poruchou acidóza, je aktuální pH nižší než 7,4 a naopak, je-li primární poruchou alkalóza, je aktuální pH vyšší než 7,4.
Pufrovací kapacita krve je omezená a po jejím vyčerpání nastupují další mechanismy udržující fyziologické pH krve.
Jako kompenzace bývají označovány děje, jimiž jeden systém nahrazuje porušenou funkci systému jiného. Cílem kompenzace je vrátit pH krve co nejblíže k fyziologické hodnotě, aby byla zajištěna normální funkce enzymů, receptorů i transportních systémů, a tedy i energetika buňky a celého organismu.
Respirační poruchy jsou kompenzovány činností ledvin, které tvoří podle potřeby kyselou, nebo alkalickou moč. Renální kompenzace se vyvíjí 3–5 dní a přetrvává stejnou dobu po odstranění poruchy.
Metabolické poruchy jsou kompenzovány činností plic, které se zvýšenou intenzitou vylučují nebo naopak zadržují oxid uhličitý (hyper- nebo hypoventilace). Plicní kompenzace se vyvíjí i přetrvává 12–24 hodin. Úprava metabolických poruch se děje rovněž činností ledvin, pokud není renální onemocnění primární příčinou poruchy. Stupeň kompenzace poruchy se klasifikuje podle aktuálního pH, ale i podle stupně či mohutnosti kompenzační reakce jako nekompenzovaný, částečně nebo úplně kompenzovaný stav.
Zdroje Masopust, J.: Klinická biochemie I. a II., Praha 1998, Racek, J. a spol.: Klinická biochemie, Praha 1999, Zima, T.: Laboratorní diagnostika, 2.vydání, Praha, Galén 2007, Schneiderka,Petr, et al.: Kapitoly z klinické biochemie. 2. vyd.,Praha, Karolinum 2004, VEJRAŽKA, Martin. Poruchy acidobazické rovnováhy [přednáška k předmětu Patobiochemie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF UK]. Praha. 7.12.2010.
|