Laboratorní příručka
| pCO2_kapilární krev |
| Jednotky: | kPa |
| Princip stanovení: | potenciometrie |
| Standardní operační postup: | SOPV-OKB-040 |
| Odhad relativní nejistoty: |
|
| Odběr: |
| Odebíraný vzorek: | Krev kapilární |
| Doporučený odběr do: | ABR - Kapilára, Ca balancovaný heparin |
| Stabilta vzorků: |
| Stabilita při 20 - 25 °C : | 15 min |
| Stabilita při 2 - 8 °C: | 1 h |
| Provádíme: |
| Příjem vzorků pro rutinu: | Denně |
| Příjem vzorků pro statim: | Denně, 24 hodin |
| Odezva na statim: | Do 15 min.od doručení |
| Vyšetření provádí: | Úsek vnitřního prostředí OKB |
| Referenční a interpretační meze: |
| Věk od | do | Dolní ref. mez | Horní ref. mez | Jednotka | Další údaje | |
| 0D | 1D | 4,00 | 7,30 | kPa | ||
| 2D | 5D | 4,40 | 6,00 | kPa | ||
| 6D | 1R | 4,40 | 5,30 | kPa | ||
| 1R | 3R | 4,40 | 5,50 | kPa | ||
| 3R | 14R | 4,40 | 5,65 | kPa | ||
| 14R | 99R+ | 4,80 | 5,90 | kPa |
| Zdroj referenčních hodnot: | Příbalový leták. |
| Pokyny k odběru: |
| Odběr kapilární krve provádíme po hyperemizaci kůže (prst, ušní lalůček, ploška nohy u malých dětí). Používáme kapiláry s heparinátem lithným. Odebírá se anaerobně do kapilár, do kterých vložíme kovovou pilinu a kapiláru uzavřeme na obou koncích. Je nutné vzorek v kapiláře dokonale promíchat s heparinem uvnitř kapiláry pomocí magnetu a drátku uvnitř kapiláry a ihned poslat ke stanovení. |
| Pokyny k preanalytice: |
| Vzorek ihned předejte do laboratoře nebo kapiláru s krví uložte do sáčku, dejte do vody s ledovou tříští a doručte do laboratoře. Stanovit do 15 minut od doručení do laboratoře. |
| Pokyny pro oddělení: |
| Odběr kapilární krve |
| Klinické informace : |
|
Charakteristika Acidobazická rovnováha je spojena s metabolismem vodíkových iontů (H+), tedy s oxidoredukčními pochody provázejícími buněčný metabolismus. Koncentrace (přesněji aktivita) vodíkových iontů c[H+], respektive protonový gradient na intra- i extracelulárních membránách ovlivňuje buněčný metabolismus. Proto udržování aktivity H+ v určitých mezích je životně důležité. Změnou c[H+] se mění biologická aktivita proteinů, distribuce a stupeň ionizace elektrolytů apod. Pro organismus je proto velmi důležité udržovat koncentraci (aktivitu) vodíkových iontů v určitých mezích, i když tato koncentrace se pohybuje o 3–4 řády níže než koncentrace jiných iontů. V extracelulární tekutině se udržuje c[H+] kolem hodnoty 40 mmol/L, zatímco c[Na+] činí průměrně 145 mmol/L. V různých buněčných kompartmentech je však koncentrace H+ různá, vyjádříme-li ji jako hodnotu pH, pak v cytosolu buněk se udává pH 6,700–7,200; v některých organelách jako jsou lysozomy, Golgiho aparát pod 5,000; v jiných (mitochondrie) naopak vyšší než 7,400.
Poruchy acidobazické rovnováhy vznikají, jestliže následující rovnice nejsou vyváženy:
Hodnota kyseliny uhličité (vyjádřená jako pCO2) se mění při poruchách, které označujeme jako respirační. Hodnota hydrogenuhličitanu se mění při poruchách, které označujeme jako metabolické. Podstatou života z biochemického hlediska jsou metabolické děje, jejichž cílem je zisk energie a substrátů potřebných pro enzymatické reakce. Jde převážně o aerobní procesy, při nichž se rozpadají složité sloučeniny uhlíku a vodíku a vznikají jednodušší látky, většinou kyselé povahy. Denně se tímto způsobem vytvoří asi 20 000 mmol oxidu uhličitého a 70 mmol netěkavých kyselin, převážně fosfátů a sulfátů. Nekontrolované hromadění těchto látek v organismu by znamenalo pokles pH extracelulární tekutiny a ve svých důsledcích narušení až znemožnění životních dějů. Výchylkám pH krve mimo referenční interval, ať už ve smyslu acidémie (poklesu pod dolní hranici referenčního rozmezí) nebo alkalémie (vzestupu nad horní hranici referenčního rozmezí), je organismus schopen čelit několika způsoby: pomocí pufrovacích systémů krve a činností plic, ledvin nebo dalších orgánů. Poruchy acidobazické rovnováhy se mohou vzájemně kombinovat nebo kompenzovat. Souvisí také s iontovou nerovnováhou vnitřního prostředí a jsou výsledkem četných primárních klinických chorob spojených s poruchami látkového metabolismu.
Měření ABR Měření se provádí na speciálních acidobazických analyzátorech, které současně měří řadu parametrů obvykle v kapiláře v průtokovém režimu (pH, pCO2 pO2, Na+, K+,Cl- Ca+2 ev. další parametry). Tyto přístroje pak dopočítají další parametry nutné pro hodnocení. Analyzátor ABL 835 FLEX měří na principu potenciometrie (pH, pCO2, ionty) a ampérometrie (pO2, glukóza, laktát) a spektrofotometrie (hemoglobin a jeho frakce, bilirubin).
Měřené parametry: pH, pCO2, pO2, Na+, K+, Cl-, iCa2+, Lac, Glu, tHb, FO2Hb, FCOHb, FMetHb, FHHb, FHbF, celkový bilirubin
Vypočtené parametry: SO2, aktuální HCO3-, standardní HCO3- (pCO2 5,3 kPa), BE (base excess), iCa2+ korigované (pH 7,4), SID (diference silných iontů), AG (anion gap)…
Výpovědní hodnota pCO2 CO2 jako odpadní produkt metabolických pochodů je transportován do plic a vydechován. Část CO2 se rozpouští v krvi a tvoří H2CO3, která je součástí hydrogenuhličitanového pufru (HCO3-/H2CO3). Koncentrace CO2 a H2CO3 je přímo úměrná parciálnímu tlaku oxidu uhličitého. Ledviny jsou schopné udržovat koncentraci bikarbonátové části pufrovacího páru a představují metabolickou složku acidobázického systému, respirační systém reguluje druhou polovinu pufrovacího páru kontrolou parciálního tlaku oxidu uhličitého a představuje respirační složku acidobázického systému.
Parciální tlak oxidu uhličitého pCO2 vzrůstá při globální respirační insuficienci, dochází k respirační acidóze (poklesu pH) organismu s dalšími následky. Při respirační alkalóze dochází k vzrůstu pH nad 7,45 a poklesu pCO2 pod 4,5 mmHg. Poruchu způsobuje akutní hyperventilace, úzkost, plicní embolie, zánět pohrudnice, reakce dechového centra v prodloužené míše na místní nebo systémovou acidózu organismu.
Informuje o respirační složce acidobazické rovnováhy. Hypokapnie provází hyperventilaci a respirační alkalózu, hyperkapnie naopak respirační insuficienci a respirační acidózu.
Zdroje Masopust, J.: Klinická biochemie I. a II., Praha 1998, Racek, J. a spol.: Klinická biochemie, Praha 1999, Zima, T.: Laboratorní diagnostika, 2.vydání, Praha, Galén 2007, Schneiderka,Petr, et al.: Kapitoly z klinické biochemie. 2. vyd.,Praha, Karolinum 2004, VEJRAŽKA, Martin. Poruchy acidobazické rovnováhy [přednáška k předmětu Patobiochemie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF UK]. Praha. 7.12.2010.
|
Cookies