Laboratorní příručka

Charakteristika

Magnézium je důležitý biogenní prvek, který významně ovlivňuje řadu metabolických podchodů a vedle draslíku je druhým nejhojnějším intracelulárním kationem. Hraje především významnou roli v přenosu vysokoenergetických fosfátových radikálů, stabilizuje makromolekulární struktury a asistuje při syntéze proteinů. Polovina hořčíku je uložena v kostech, čtvrtina ve svalech, jedno procento v krvi. Hořčík je vylučován ledvinami v závislosti na jejich funkci, tělesným zásobám a jeho příjmu. Jeden ze čtyř kvantitativně nejvýznamnějších extracelulárních kationtů (spolu se sodným, draselným a vápenatým). V plazmě částečně (asi 55 %) vázán na proteiny. Intracelulární koncentrace Mg (většinou v komplexech) je podstatně vyšší než extracelulární. Je aktivátorem více než 300 enzymů. Denní potřeba se pohybuje mezi 10-15 mmoL. Hlavními zdroji jsou hořčíku v potravě jsou listová zelenina, ovoce, luštěniny, obilniny, ořechy, mák, káva, čaj, kakao a pitná voda. Zvýšené požadavky na hořčík jsou kladeny při vysokých fyzických a psychických výkonech, v období laktace atp. Za hospodaření s hořčíkem odpovídají ledviny a střevo. Ledviny mění exkreci do moče v závislosti na přísunu Mg z exogenních zdrojů a v závislosti od jeho tělesných zásob. Je to velice rychlá reakce, která vzniká jako odpověď na podněty ze senzitivního receptoru v játrech. V glomerulech se profiltruje ultrafiltrabilní hořčík (tvoří asi 2/3 Mg v séru) do primární moče; z ní je za fyziologických podmínek resorbováno až 93 % profiltrovaného magnézia.

U zdravého dospělého se vyloučí za den ledvinami 0,5-5 mmol/L hořčíku. Vylučování Mg se mění v přímé závislosti na filtraci a diuréze (je-li vyšší GF, stoupá diuréza).

Ve střevě se magnezium absorbuje pasivně a zčásti i aktivním transportem navázané na protein, vázající hořčík. Absorbuje se asi 25-40 % podaného množství, zbytek se vyloučí stolicí. Absorpce Mg probíhá v závislosti na příjmu. Zvýší ji tekutá strava, vitamín D a acidita střevního obsahu. Naopak sníží ji příjem fytátů, Ca, P, alkoholu a některá léčiva.

Indikace v krvi

-     diagnostika a diferenciální diagnostika poruch neuromuskulární dráždivosti

-     diagnostika a diferenciální diagnostika renálních onemocnění

-     diferenciální diagnostika tachykardie, arytmie, fibrilace síní

-     monitorování při léčbě diuretiky a nefrotoxickými léčivy

-     akutní stavy v intenzivní medicíně

-     monitorování pacientů vyžadující parenterální výživu

-     chronické střevní onemocnění s poruchou resorpce

-     léčba chronického etylismu

-     terapie některými cytostatiky (cisplatina)

Indikace v moči

-     použití pro výpočtové vztahy odvozených renálních parametrů (frakční exkrece, koncentrační indexy)

Důležitou indikací pro stanovení hladiny Mg jsou například projevy hypomagnezémie (zhoršení neuromuskulárních funkcí, hyperiritabilita, tetanie, křeče a případně změny na EKG).

Výpovědní hodnota

↓ Hypomagnezémie se vyskytuje například při:

-     trvalém nedostatku Mg v potravě

-     nefropatii

-     diabetu

-     chronickém alkoholismu

-     hypokalcémii

-     akutní pankreatitidě

-     malabsorbci

-     hyperparathyreoidismu

-     zvýšené diuréze

↑ Hypermagnezémie doprovází například:

-     renální selhávání

-     hepatopatii

-     závažnější operace

-     akutní infarkt myokardu

-     závažnou ketoacidózu, diabetické kóma

-     akutní alkoholickou intoxikaci

-     intoxikaci oxaláty (snížení Ca)

-     dehydrataci

-     intoxikaci Mg

Zdroje

Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2.

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

Masopust J. Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, I. díl., s. 74. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum; 1996. ISBN 80-7184-649-3.