|
Charakteristika Pod
pojmem celkové proteiny se rozumí skupina více než 100 strukturně známých proteinů krevní plazmy a intersticiální
tekutiny. Při stanovení se tedy určuje celková koncentrace všech těchto látek v plazmě. V organismu člověka je
denně z aminokyselin syntetizováno kolem 25 g proteinů, převážně v játrech a lymfocytech. Syntéza je řízena
hormonálně se snahou udržet koncentraci celkových proteinů v plazmě konstantní. Při degradaci vznikají opět
aminokyseliny (částečně využívané pro nové syntézy), konečným metabolitem je močovina vylučovaná močí. Malé množství proteinových molekul je z těla vylučováno přímo močí a
stolicí. Biologický poločas se pohybuje
v rozmezí několika hodin (proteiny akutní fáze) až několika týdnů (albumin, imunoglobuliny). Strukturně se jedná o makromolekulární látky tvořené polypeptidovým řetězcem složeným
ze 100 a více aminokyselin, relativní molekulová hmotnost bývá vyšší než 10 000 (např. albumin 66300, IgM
971000). Z analytického pohledu se ve výsledku významněji
projeví jen proteiny s vyšší koncentrací (např. transportní proteiny, proteiny akutní fáze, imunoglobuliny,
komplement, lipoproteiny). Vzhledem k negativnímu náboji řadíme proteiny mezi anionty. Tyto proteiny, tvořící
hlavní součást krve, mají celou řadu fyziologických funkcí: udržování osmotického onkotického tlaku krve (především
albumin), obrana proti infekcím (imunoglobuliny, proteiny akutní fáze), transport látek (transferin, ceruloplasmin),
enzymová aktivita, hemokoagulace, pufrační a antioxidační působení, aj. Stanovení celkových proteinů je proto indikováno
při celé řadě symptomů a syndromů, např. zánětlivá onemocnění, jaterní cirhóza, střevní onemocnění spojená
s poruchou vstřebávání, renální onemocnění, malignity, atd. Vstoje dochází k přesunu
tekutiny z intravazálního prostoru do intersticia, což vede k zakoncentrování proteinů v krvi, jejich
koncentrace se zvyšuje o 10-15 %. Zvýšená svalová aktivita rovněž vede ke zvýšení koncentrace až o 12 %. Při expozici
vysoké teplotě dochází ke zvětšení plazmatického objemu a ke snížení glomerulární filtrace. Hladina celkových proteinů
tak může poklesnout až o 10 %. Dehydratace způsobuje zvýšené koncentrace. Indikace -
diagnostika a diferenciální
diagnostika akutních a chronických hepatopatií -
diagnostika nefrotického
syndromu -
diferenciální diagnostika
edémů -
pomocný ukazatel při
hodnocení stavu výživy, hydratace organismu a zánětlivých onemocnění (negativní zánětlivý
reaktant) Výpovědní hodnota ↑ Zvýšení koncentrace celkových proteinů
v séru/plazmě (je vzácnější než
snížení a zpravidla se spíše jedná o snížení objemu vody) nastává např. při: -
dehydrataci
(průjmy, zvracení, pocení, diabetes insipidus) - nárůstu globulinů (chronické záněty, sepse, jaterní
cirhóza) - malignity (monoklonální
gamapatie) ↓
Snížení koncentrace celkových proteinů v séru/plazmě může být například následkem: - poruchy vstřebávání (malabsorpce, střevní onemocnění,
nádory GIT, potravinové alergie) - snížené syntézy (hepatopatie, malnutrice při dietě
s malým obsahem proteinů, kachexie, alkoholismus, hladovění, mentální anorexie) - zvýšených ztrát (renální
onemocnění-glomerulonefritida, Crohnova choroba, popáleniny, ekzémy) - zvýšení cirkulujícího objemu bez přísunu
bílkovin = pseudohypoproteinémie; při edémech, ascitu,
exsudátech (srdeční selhání, jaterní selhání, peritonitida,
polydipsie)
ZdrojeZdrojeOSN-E Masopust, Jaroslav. Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. s. 68. ISBN
80-7184-649-3. Autorský kolektiv.
Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014]. Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN
978-80-271-1272-2.
|
Cookies