Laboratorní příručka


Fosfor_dU
Synonymum: Fosfor_odpady v moči
Jednotky: mmol/d
Princip stanovení: fotometrie s molybdenanem, Atellica CH 930, Siemens
Standardní operační postup: SOPV-OKB-012


Odběr:
Odebíraný vzorek: Moč
Doporučený odběr do: Sklo nebo plast bez úpravy
Stabilta vzorků:
Stabilita při 2 - 8 °C: 7 d

Provádíme:
Příjem vzorků pro rutinu: Denně
Odezva rutinní: Do 4 hodin
Příjem vzorků pro statim: Denně, 24 hodin
Odezva na statim: Do 1 hod. od doručení

Vyšetření provádí: Úsek automatizované analýzy OKB


Referenční a interpretační meze:

Zdroj referenčních hodnot: Příbalový leták výrobce



Pokyny k odběru:
Pro vyšetření je nutné dodat vzorek sbírané moči a specifikovat parametry diurézy (objem a čas).
Upozornění pro odběr:
Pokud moč sbírá pacient bez dozoru zdravotnického personálu (ambulantní vyšetření), dodává se do laboratoře celý objem v původní sběrné nádobě. Z lůžkových oddělení lze dodat vzorek sbírané moče po změření (objem s přesností na 10 ml, u velmi malých dětí s přesností na 1 ml) a důkladném promíchání. Moč sbírejte do plastových sběrných lahví určených jen pro tento účel, bez konzervačních přísad. Vhodné je současné stanovení kreatininu pro posouzení správnosti sběru moče. Na průvodku vyznačte přesně dobu sběru moče, u lůžkových oddělení též objem. Podrobný návod pro pacienty viz Pokyny: "Sběr moče".



Pokyny pro pacienty:
Návod: Sběr moče (pacient)

Klinické informace :

Charakteristika

Fosfor plní v lidském organismu celou řadu důležitých funkcí:

-        tvoří významnou minerální součást kostní tkáně, převážně ve formě fosforečnanu vápenatého

-        je obsažen v sloučeninách podmiňujících přenos genetické informace (nukleové kyseliny)

-        účastní se řady metabolických pochodů lipidů, sacharidů i proteinů (ATP a kreatinfosfát představují energetickou rezervu organismu)

-        anorganické fosforečnany v séru i v moči působí jako pufry

Fosfátový metabolismus je svázán s metabolismem vápníku, koncentrace obou je řízena parathormonem a ovlivněna vitaminem D a kalcitoninem.

Většina intracelulárního fosforu je v organické formě (organické estery kyseliny fosforečné), většina extracelulárního fosforu je v anorganické formě.

 

Indikace v krvi

-       diferenciální diagnostika spontánních fraktur, bolesti kostí a poruchy růstu

-       diferenciální diagnostika onemocnění příštítných tělísek

-       diagnostika a diferenciální diagnostika chronických renálních onemocnění

-       monitorování dialyzovaných pacientů

-       diferenciální diagnostika urolitiázy

-       chronický etylismus

-       monitorování pacientů vyžadujících intenzivní péči (umělá ventilace, parenterální výživa)

-       suspektní hypovitaminóza D

-       geneticky podmíněné rachitidy se změnami FGF23

 

Indikace v moči

-       stanovení clearance fosfátů

-       diagnostika tubulopatií

-       diagnostika poruch kalcium-fosfátového metabolismu

-       stanovení frakční exkrece fosfátů

 

Výpovědni hodnota

↑ Hyperfosfatémie může mít následující příčiny:

-       hypervitaminóza D (při intoxikaci vitaminem D je zvýšená absorpce ze střeva i zpětná resorpce v tubulech ledvin 

-       hypoparathyreoidismus – je zvýšená tabulární resorpce fosfátů

-       chronické poškození ledvin – vázne glomerulární filtrace fosfátů

-       fyziologická hyperfosfatémie v době růstu kostí u dětí

-       diabetická ketoacidóza

↓ Hypofosfatémie může nastat například u:

-       hypovitaminózy D (rachitida, osteomalacie, malabsorpční syndrom)

-       hypeparathyreoidismu

-       hyperinsulinismu (inzulin zvyšuje ukládání fosfátů do buněk)

-       bakteriální sepse

-       akutní otravy alkoholem

-       parenterální výživy nehradí-li se fosfáty

 

Zdroje

Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2.

Carl A. Burtis et al. Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. přepracované a doplněné vydání. St. Louis: Elsevier Inc. 2006. s. 2412. ISBN 0-7216-0189-8.

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

 

×
PředchozíDalší
Načítání