Laboratorní příručka


Lipáza_S/P
Synonymum: LIP_S/P
Jednotky: µkat/L
Princip stanovení: fotometrie, Atellica CH 930, Siemens
Standardní operační postup: SOPV-OKB-024

Odhad relativní nejistoty: 15,0 %

Odběr:
Odebíraný vzorek: Krev
Doporučený odběr do: Plast, gel, aktivátor srážení (Sarstedt, hnědý uzávěr)
Stabilta vzorků:
Stabilita při 20 - 25 °C : 7 d
Stabilita při 2 - 8 °C: 7 d
Stabilita při -20 °C: 1 r

Provádíme:
Příjem vzorků pro rutinu: Denně
Odezva rutinní: Do 4 hodin
Příjem vzorků pro statim: Denně, 24 hodin
Odezva na statim: Do 1 hod. od doručení

Vyšetření provádí: Úsek automatizované analýzy OKB


Referenční a interpretační meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
0D 99R+ 0,20 0,88 µkat/l

Zdroj referenčních hodnot: Příbalový leták výrobce





Pokyny pro oddělení:
Odběr žilní krve vakuovým systémem
Odběr žilní krve - zdroje chyb
Doporučené množství plné krve prim. vzorku

Pokyny pro pacienty:
Návod: odběr krve (pacient)

Klinické informace :

Charakteristika

Lipáza je hydrolytický enzym, který katalyzuje štěpení alfa-esterových vazeb triacylglycerolů. Existuje několik izoenzymů, z klinického hlediska je nejvýznamnější pankreatická lipáza (glykoprotein, r.m.h. 47 000), která se nejvíce podílí na trávení lipidů z potravy. Do duodena je produkována pankreatem spolu s kolipázou – proteinem nezbytným pro její aktivaci, neboť samostatná pankreatická lipáza je inhibována solemi žlučových kyselin. Štěpí jen estery dlouhých mastných kyselin, triacylglyceroly musí být emulgované-k jejich hydrolýze dochází pouze na rozhraní povrchů tuk-voda, produktem jsou di- nebo monoacylglyceroly a volné mastné kyseliny. Pankreatická lipáza se v malém množství dostává i do krevní plazmy. Je filtrována ledvinami, avšak v tubulech se zpětně resorbuje, takže v moči ji běžně neprokazujeme. Její biologický poločas je 7 až 14 hodin. Za většinu lipolytické aktivity v plazmě odpovídá pankreatická lipáza. Gradient mezi její koncentrací v plazmě a koncentrací v duodenálním sekretu je 1:500 až 1:800, gradient mezi plazmou a pankreatem je 1:20 000.

 

Žaludeční/jazyková lipáza (acidostabilní lipáza) je enzym zahajující trávení triacylglycerolů přicházejících potravou. Působí v žaludku, ale část je produkovaná již Ebnerovými žlázami na dorzálním povrchu jazyka. Toto hydrolytické štěpení je pomalé, neboť tuk není emulgovaný. Vznikající produkty (diacylglyceroly a volné mastné kyseliny) však napomáhají hydrolýze dalších molekul tricylglycerolů. Jejich molekuly mají polární i nepolární část, a proto se mohou adsorbovat na povrch neemulgovaných tuků, čímž dochází k jejich emulgaci. Zvětší se tak rozhraní povrchů tuk-voda, které je nezbytné pro navázání více molekul lipázy.

 

Pankreatická lipáza je sekreční enzym produkovaný acinárními buňkami pankreatu. Více než 99 % produkované lipázy se stává součástí pankreatické šťávy, zbytek se dostává přes bazální pól buňky do lymfy a do krve. V případě poškození pankreatu (např. při pankreatitidě) se do krve dostává daleko větší podíl tohoto enzymu. V pankreatické šťávě, která přichází do duodena, je enzym přítomen v neaktivní formě. Pro svou aktivaci potřebuje kolipázu-protein (r.m.h. přibližně 11 000), který je produkován pankreatem současně s lipázou v přibližně ekvimolárním množství, kolem 10 mmol/l. Kolipáza je také produkována v neaktivní formě jako prokolipáza, k její aktivaci dochází až v duodenu působením trypsinu.

Vazbou kolipázy na micely solí žlučových kyselin se vytváří komplex, který se naváže na povrch substrátu. Tento komplex váže lipázu s vysokou afinitou a umožní tak hydrolytické štěpení emulgovaných triacylglycerolů. Kolipáza váže lipázu na rozhraní substrát-voda a současně ji chrání před inaktivací žlučovými kyselinami a proteiny. Aktivovaná lipáza štěpí vnější (alfa, tj. 1 a 3) esterové vazby triacylglycerolů, které jsou součástí micelárního komplexu se žlučovými kyselinami a kolipázou. Rychlost hydrolýzy záleží na velikosti povrchu emulgovaného substrátu. Po odštěpení mastných kyselin z krajních poloh triacylglycerolu vzniká 2-monoacylglycerol, který je ze sterických důvodů rezistentní k další hydrolýze triacylglycerolovou lipázou. Tento produkt však může spontánně izomerovat na 3- monoacylglycerol (pomalá reakce), který může být dále lipázou štěpen. Monoacylglyceroly dlouhých mastných kyselin specificky štěpí jiný enzym, tzv. monoacylglycerolová lipáza.

 

Jaterní lipáza (hepatální lipáza) má kromě triacylglycerolové aktivity také aktivitu monoacylglycerolové lipázy i fosfolipázy. Nachází se na endotelu jaterních kapilár a je stejně jako lipoporoteinová lipáza uvolnitelná heparinem. Nevyžaduje kofaktor. Její fyziologickou funkcí je odbourávání lipoproteinů bohatých na triacylglyceroly a degradace HDL-lipoproteinů, zvláště HDL2.

 

Indikace

-     diagnostika akutní a chronické pankreatitidy

-     diferenciální diagnostika náhlých příhod břišních

 

Výpovědní hodnota

↑ Zvýšení aktivity lipázy v séru/plazmě

-     akutní pankreatitida, akutní záchvaty chronické pankreatitidy, obstrukční pankreatitida

-     syndrom horního břišního kvadrantu

-     primární biliární cirhóza

-     po endoskopické retrográdní choledochopankreatografii (ERCP)

-     renální selhání

-     chronický alkoholismus

-     hemodialýza – zdánlivé zvýšení díky heparinem indukované lipolytické aktivitě (jaterní a lipoproteinová lipáza); doporučuje se stanovit lipázu před dialýzou

-     makrolipazémie – je způsobena vazbou lipázy na IgG-lambda, je však velmi vzácná.

 

↓ Snížení aktivity lipázy v séru/plazmě

-     pokročilá chronická pankreatitida – subnormální hodnoty koncentrace

-     mukoviscidóza

-     některé případy kacinomu pankreatu

 

Zdroje

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2.

Thomas, L.: Clinical Laboratory Diagnostics: Use and Assessment of Clinical Laboratory Results. TH-Books-Verl-Ges., Frankfurt/Main, 1998. ISBN 3-9805215-4-0.

Barrett, A. J. a kol.: Enzyme Nomenclature. Academic Press, Inc., San Diego, 1992. ISBN 0-12-227165-3

ExPASy, PROSITE [online]. Swiss Institute of Bioinformatics, Ženeva, Release 32, srpen 2003 (cit. září 2003). Dostupné z URL http://us.expasy.org/prosite.

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80-7262-023-1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80-7184-971-5.

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80-7184-649-3.

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80-246-0140-0

Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0-471-15451-2.

Murray, R., K.; Granner, D., K.; Mayes, P., A.; Rodwell, V., W.: Harperova biochemie. Nakladatelství a vydavatelství H & H, Jinočany, 1998. ISBN 80-85787-38-5.

 

 

 

 

×
PředchozíDalší
Načítání