Laboratorní příručka

Charakteristika

Laktátdehydrogenáza (LD) je cytoplazmatický enzym a oxidoreduktáza o molekulové váze 34 kD. Vyskytuje se ve všech buňkách těla. Stanovení aktivity celkové LD není proto příliš specifické pro určité onemocnění. Je to buněčný enzym, přítomný v cytoplazmě všech buněk jako tetramer, tvořený 3 typy podjednotek. Nejrozšířenější jsou H (heart) a M (muscle), vyskytující se jako podjednotky molekuly LD v mnoha tkáních. Třetí, tzv. X forma se vyskytuje pouze ve spermiích. Různou kombinací podjednotek H a M tvořících tetramer, vzniká 5 izoenzymů: LD1 (H4), LD2 (H3M), LD3 (H2M2), LD4 (HM3) a LD5 (M4). Jednotlivé tkáně se liší jejich poměrným zastoupením.

Význam stanovení LD se snižuje vzhledem k nespecifitě, hlavními diagnostickými oblastmi zůstávají stavy spojené s rozpadem buněk například v rámci nádorových onemocnění nebo hemolytických anémií. Zvýšené hodnoty LD jsou u poškození jater a svalové tkáně. Dříve se využívalo stanovení celkové aktivity a poměru izoenzymů elektroforeticky při diagnostice akutního infarktu myokardu zachyceného v pozdější fázi, tento význam LD však vymizel.

Indikace

Diferenciální diagnostika ikteru a hepatopatií. Marker intravaskulární hemolýzy. Tumor marker (germinální tumory, lymfomy). Diagnostika myopatií.

Diferenciální diagnostika akutního infarktu myokardu (IM) - stanovení aktivity LD je vhodné k zachycení IM v pozdějším období (po 5 dnech, kdy je zvýšená aktivita CK a AST již normalizována). Nevýhodou je poměrně malé zvýšení aktivity proti normálu a nízká specifita pro IM. Vhodné je stanovení spektra izoenzymů (celková aktivita LD nemusí být vždy zvýšena, přesto mohou být přítomny změny v poměru izoenzymů).

Výrazně vyšší aktivita LD (a HBD) odlišuje akutní jaterní hypoxii od akutní virové hepatitidy, zvýšení LD je u selhání jater vyšší než zvýšení aminotransferáz.

Vyšší aktivity nacházíme v dětství: zvýšené hodnoty u novorozenců v 1. měsíci po narození klesají, mezi 1. ‑ 3. rokem se nemění, mírně klesají ve 3. až 4. roce, od 16. až 18. roku se nemění. Sezónní vlivy: v létě je aktivita LD až o 20 % vyšší. Bezprostředně po jídle hodnoty klesají, při sníženém příjmu tuků bylo také pozorováno snížení aktivity. S rostoucí hmotností aktivita LD u mužů i žen roste. Aktivita enzymů je obecně nižší o 10 ‑ 15 % vleže.

V pupečníkové krvi nalézáme 2,7krát vyšší aktivitu, nejvíce je zastoupen izoenzym LD5 (na úkor LD1), jde o tzv. fetální typ LD. V těhotenství se aktivita LD nemění.

Hodnoty aktivity LD jeví také rasovou variabilitu, u černé populace jsou vyšší.

Výpovědní hodnota

↑ Zvýšené hodnoty aktivity LD v séru

1) onemocnění myokardu (charakteristické izoenzymy: LD1 a LD2)

- akutní infarkt myokardu-ze stanovovaných enzymů stoupá nejpomaleji a aktivita zůstává zvýšená nejdéle, nástup za 6 ‑ 12 hodin po atace, maximum za 24 ‑ 60 hodin (až 8krát zvýšené hodnoty), návrat k normálu za 7 ‑ 15 dní, LD1/LD2 je větší než 1 (tj. opačný poměr než u zdravého člověka); obdobné je stanovení HBD

- akutní nedostatečnost levého srdce-aktivita 10 až 20krát vyšší, zvýšení izoenzymů LD4 a LD5

2) poškození jater (izoenzymy LD4 a LD5)

- intoxikace organickými rozpouštědly-aktivita může být zvýšena až 100krát, LD je vyšší než AST a ALT

- akutní selhání jater-aktivita 10 až 20krát vyšší, jde o zvýšení izoenzymů LD4 a LD5 (LD/HBD = 2,0 ‑ 3,0), porovnání s dalšími enzymy: LD > AST > ALT > GMD

- metastázy do jater-5krát zvýšená aktivita, u primárního hepatomu zvýšení nebývá

- hepatitida při infekční mononukleóze-přibližně 5krát zvýšená aktivita, LD pochází z monocytů (LD3), porovnání s dalšími enzymy: LD > ALT > AST > GMD

-akutní virová hepatitida-hodnoty 2 až 3krát zvýšené (porovnání s dalšími enzymy: ALT > AST > LD > GMD)

- cirhóza, obstrukční ikterus-hodnoty normální až 2krát zvýšené

3) krevní choroby

- hemolytické anemie, megaloblastické anemie (aktivita zvýšena 10 i vícekrát, opačný poměr LD1/LD2)

- hematologické malignity (př. akutní leukemie) aj. tumory-nespecifický indikátor, výše hladiny koreluje s objemem nádoru

4) ostatní

- šok ‑ zvýšení všech izoenzymů

- onemocnění svalů-zvýšení není tak výrazné jako u CK

- infarkt plic-aktivita zvýšena 2 až 4krát, LD stoupá už v prvních 24 hodinách

- onemocnění ledvin-tubulární nekróza, pyelonefritida, infarkt ledviny; zvýšení 2 i vícekrát

Přítomnost makroLD (komplexy LD s IgA, IgG nebo IgM) může celkovou aktivitu v séru zvyšovat i snižovat.

Klinický význam má elevace LD:

Zdroje

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5.

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9.

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3.

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5.

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0

L.Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, TH Books 1998.