Laboratorní příručka

Charakteristika

Draslík je hlavní intracelulární kation. Fyziologické rozmezí koncentrace draslíku v plazmě je cca 3,8–5,2 mmol/L, zatímco koncentrace v buňkách se pohybuje kolem 110–160 mmol/L. Zachování tohoto poměru je nezbytné pro správnou funkci buněk: nervosvalovou dráždivost a dráždivost buněk převodního systému myokardu. Udržuje se aktivní činností tzv. sodíkové pumpy – enzymu Na⁺-K⁺-adenozintrifosfatázy, která spotřebovává většinu klidové spotřeby energie. Při nedostatku energie se snižuje činnost sodíkové pumpy a draslík uniká z buněk. Při acidémii je K⁺ uvolňováno z vazby na fosfátové pufry a kalémie se zvyšuje, při alkalémii se naopak K⁺ v buňce váže a kalémie klesá. Draslík je obsažen v rostlinné stravě, především v ovoci. Za fyziologických podmínek se asi 90 % draslíku ztrácí z organismu močí. Důležitá je především dobrá funkce ledvin.

Stanovení koncentrace draslíku v séru, plazmě i v moči proto patří mezi základní biochemická vyšetření a je indikováno v souvislosti s celou řadou klinických stavů a syndromů.

Pro diagnostické účely je třeba vyhodnocovat výsledky stanovení draslíku vždy komplexně s ohledem na všechny další dostupné anamnestické údaje, výsledky klinických vyšetření i jiné nálezy. Primárně je nutné koncentraci draslíku v séru/plazmě interpretovat ve vztahu k pH krve. Při acidóze koncentrace vzrůstá (na každý pokles pH o 0,1 stoupá kalémie o cca 1 mmol/L), při alkalóze naopak klesá.

Indikace v krvi

-       diferenciální diagnostika arteriální hypertenze, srdeční arytmie, bradykardie, ileu a endokrinopatií

-       užívání diuretik a laxativ

-       akutní a chronická renální nedostatečnost

-       průjmy, zvracení

-       poruchy acidobazické rovnováhy

-       akutní stavy v intenzivní medicíně a monitorování pacientů v kritickém stavu

-       diferenciální diagnostika tubulopatií

Indikace v moči

-       diferenciální diagnostika hypo/hyperkalemie

-       diferenciální diagnostika renální/prerenální insuficience

-       diagnostika endokrinopatií

Výpovědní hodnota

↑ Při nálezu hyperkalémie je nutné myslet například na možnost:

-       selhání ledvin s oligurií či anurií

-       selhání kůry nadledvin spojené s poruchou sekrece aldosteronu (Addisonova choroba)

-       poruchy tvorby aldosteronu (hypoaldosteronismus)

-       zničení juxtaglomerulárního aparátu

-       vlivu podávání inhibitorů ACE (angiotenzin-konvertujícího enzymu)

-       vlivu šokového stavu (dochází ke snížení extracelulárního objemu)

-       zhmoždění tkání

-       nadměrného přívodu draselných iontů například infuzí

↓ Nález hypokalémie může být způsoben jednak sníženým příjmem draslíku v potravě, jednak porušenou funkcí ledvin, způsobující zvýšené ztráty draslíku z organismu a dále k ní dochází například při:

-       operacích

-       dlouhodobém hladovění

-       infuzích bez draslíku

-       hyperaldosteronismu

-       dlouhodobé léčbě glukokortikoidy

-       předávkování diuretiky

-       metabolické alkalóze a diabetické ketoacidóze

-       hepatopatie

-       používání anabolik

-       polyurické fázi selhání ledvin

-       renální tubulární acidóze

-       Bartterově syndromu

-       ztrátách tekutin GIT (zvracení, průjmy)

Zdroje

Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2.

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

Masopust J. Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, I. díl., s. 74. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum; 1996. ISBN 80-7184-649-3.