|
Charakteristika Glutamát patří mezi neesenciální glukoplastické aminokyseliny.
Aktivně se účastní přenosu aminoskupin v organismu, poskytuje je různým syntézám. Glutamát také působí excitačně na
přenos informací mezi nervovými buňkami, jako tzv. dodatkový neurotransmitter.
Indikace 1) L-Glutamová kyselina se
jako ubikviterní aminokyselina nachází ve všech tkáních i tekutinách ve vysoké koncentraci. Zvýšené hodnoty nacházíme
v moči při dikarboxylové
aminoacidurii (OMIM 222730). Glutamylové
peptidy jsou přítomny i v moči zdravých osob: gama-glutamylornitin, gama-glutamylleucin, gama-glutamylisoleucin,
gama-glutamylprolin. 2) Stanovení AMK je také důležité pro
diagnostiku dědičných metabolických poruch aminokyselin, které patří do velké skupiny dědičných metabolických poruch
(DMP). Ve většině případů je příčinou těchto onemocnění defekt některého z enzymů metabolické dráhy příslušné
aminokyseliny, který neplní svou funkci. Z tohoto důvodu dochází buď k nahromadění metabolitů (toxické působení), nebo
chybí následný metabolit (např. karence důležitého neurotransmiteru). Výsledkem je většinou ireparabilní poškození
nejrychleji rostoucích tkání po narození (např. deficit myelinizace z níž resultuje poškození
CNS). 3) Aminokyseliny jsou zároveň prekursory
neurotransmiterů – biologických aminů (tyrosin - katecholaminů, tryptofan - serotoninu, histidin - histaminu, serin -
acetylcholin) a neuropeptidů. Rozlišujeme excitační (glutamát, aspartát) a inhibiční (GABA, glycin) neurotransmitery
mozku a míchy. Aminokyseliny přímo či nepřímo reguluje veškeré základní nervové procesy: excitace a inhibice, spánek,
agresivita a úzkost, emoce, chování, paměť, učení. Patologie v obsahu aminokyselin a derivátů aminokyselin v těle je
jedním z faktorů různých abnormálních procesů, které se vyskytují v dysfunkcích nervového systému a přispívají k rozvoji
celé řady nervových a psychických onemocnění a syndromů, zvláště u dětí. 4) Zvýšené koncentrace aminokyselin v moči mohou souviset s poruchami výživy (nedostatek
esenciálních aminokyselin), onemocněním jater, chorobami zahrnujícími rozpad tkáně, závažnými infekčními onemocněními,
rakovinou, nádory, traumaty, otravou solemi těžkých kovů apod.
Výpovědní
hodnota Jednotlivé aminokyselina hodnotíme v kontextu vyšetření profilu ostatních aminokyselin nebo
jiných laboratorních parametrů.
Zdroj Z.Vodrážka:
Biochemie. Academia, Praha 1992 P.Karlson, W.Gerok, W.Gross: Pathobiochemie.
Academia, Praha 1987 Odborná
literatura, Karolína Pešková, Viktor Kožich
|
Cookies