Laboratorní příručka
Vápník_U |
Synonymum: | Kalcium v moči |
Jednotky: | mmol/L |
Princip stanovení: | Siemens Atellica CH |
Standardní operační postup: | SOPV-OKB-011 |
Odběr: |
Odebíraný vzorek: | Moč |
Doporučený odběr do: | Plast, kalibrovaná zkumavka na moč, žlutý uzávěr |
Stabilta vzorků: |
Stabilita při 2 - 8 °C: | 7 d |
Provádíme: |
Příjem vzorků pro rutinu: | Denně |
Odezva rutinní: | Do 4 hodin |
Příjem vzorků pro statim: | Denně, 24 hodin |
Odezva na statim: | Do 1 hod. od doručení |
Vyšetření provádí: | Úsek automatizované analýzy OKB |
Pokyny k odběru: |
K vyšetření je nutno dodat vzorek ranní jednorázové moči. Výsledek stanovení se využívá pro výpočet frakční exkrece vápníku. |
Klinické informace : |
Charakteristika Vápník je nejhojnějším minerálním prvkem v těle, soustředěným z 99 % v kostech, především ve formě hydroxyapatitu. Zbývající část vápníku je rozložena v různých tkáních a extracelulárních tekutinách, kde hraje důležitou roli v mnoha životních pochodech. Kromě jeho funkce při stavbě kostí je vápník začleněn do procesů krevního srážení, neuromuskulární vodivosti, dráždivosti kosterního svalu a myokardu, aktivace enzymů a ochrany celistvosti buněčné membrány a její propustnosti. V organismu se vyskytuje v anorganické formě (ionizované), vázaný na plazmatické bílkoviny a v komplexech. Frakce vázaná na proteiny nemůže procházet membránami a označuje se jako nedifuzibilní, na rozdíl od ionizovaného a komplexně vázaného Ca, které jsou difuzibilní. Metabolismus vápníku je řízen parathormonem (parathyrin), kalcitoninem a vitaminem D v biologicky aktivní formě 1,25-dihydroxyvitaminu D. Parathormon (hormon příštítných tělísek) se uvolňuje při poklesu koncentrace vápníku a způsobuje zvýšenou resorbci Ca z primární moče a uvolňování Ca z kostí. Biologicky aktivní forma vitaminu D zvyšuje resorbci Ca v GIT a uvolňování z kostí. Kalcitonin, hormon produkovaný štítnou žlázou je uvolňován při zvýšení koncentrace Ca a brzdí uvolňování z kostí a zvyšuje vylučování Ca močí. Nízké koncentrace vápníku bývají při hypoparathyreóze, deficitu vitamínu D, malabsorpčním syndromu, poruše resorpce vápníku, nefrotickém syndromu a fyziologicky při graviditě a v období laktace. Zvýšené koncentrace vápníku bývají při hyperparathyreóze, hypervitaminóze D, kostních metastázách, mnohočetném myelomu, kostní atrofii, Pagetově chorobě, insuficienci nadledvin.
Indikace Hlavní indikace k vyšetření Ca v krvi: - diferenciální diagnostika fraktur, poruch růstu, koagulopatií, nefrolitiázy a urolitiázy, nefrokalcinózy, polydipsie a polyurie - diagnostika a diferenciální diagnostika neuromuskulárních příznaků (arytmie, tetanie, primární a sekundární hyperparatyreoidismus, hypoparatyreoidismus - diferenciální diagnostika gastrointestinálních onemocnění - monitorování terapie vitaminem D a jeho metabolity, či jinými preparáty - pomocný marker u maligních onemocnění a při diagnostice sarkaidózy
Hlavní indikace k vyšetření Ca v moči: - vyšetření poruch kalcium-fosfátového metabolismu a monitorování terapie - osteopatie a osteoporóza - dg. urolitiázy - posouzení metabolismu vápníku při symptomech hypo/hyperkalcemie - stanovení frakční exkrece vápníku
Výpovědní hodnota ↑ Zvýšená koncentrace Ca (hyperkalcémie) nastává například při: - hyperparathyreóze - zvýšené mobilizaci kostního vápníku (metastazující nádory, leukémie, myelom) - intoxikaci vitaminem D - podávání thiazidových diuretik - hypofunkci nadledvin (Addisonova choroba) - sarkoidóze - dlouhotrvající respirační alkalóze - Pagetově chorobě - akromegalii - akutní kostní atrofii
↓ K nejčastějším příčinám snížené koncentrace Ca (hypokalcémie) patří například: - hypovitaminóza D (nedostatečný přívod) - chronické selhání ledvin - hypoparathyreóza - nedostatek Ca v potravě - snížená absorpce Ca v GIT - těhotenství a laktace - alkalémie (klesá ionizovaný podíl) - hypomagnezémie - akutní pankreatitida - hypoalbuminémie - větší počet krevních transfúzí - růst - resekce tenkého střeva
Zdroje Masopust, Jaroslav. Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. s. 68. ISBN 80-7184-649-3. Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2. Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].
|