Laboratorní příručka
| Bilirubin celkový_S/P |
| Synonymum: | Celkový bilirubin_S/P |
| Jednotky: | µmol/L |
| Princip stanovení: | fotometrie, Atellica CH 930, Siemens |
| Standardní operační postup: | SOPV-OKB-020 |
| Odhad relativní nejistoty: | 12,5 % |
| Odběr: |
| Odebíraný vzorek: | Krev |
| Doporučený odběr do: | Plast, gel, aktivátor srážení (Sarstedt, hnědý uzávěr) |
| Stabilta vzorků: |
| Stabilita při 20 - 25 °C : | 1 d |
| Stabilita při 2 - 8 °C: | 7 d |
| Stabilita při -20 °C: | 16 týden |
| Provádíme: |
| Příjem vzorků pro rutinu: | Denně |
| Odezva rutinní: | Do 4 hodin |
| Příjem vzorků pro statim: | Denně, 24 hodin |
| Odezva na statim: | Do 1 hod. od doručení |
| Vyšetření provádí: | Úsek automatizované analýzy OKB |
| Referenční a interpretační meze: |
| Věk od | do | Dolní ref. mez | Horní ref. mez | Jednotka | Další údaje | |
| 0D | 1D | 0,4 | 103,0 | µmol/l | ||
| 1D | 2D | 0,4 | 171,0 | µmol/l | ||
| 2D | 5D | 0,4 | 137,0 | µmol/l | ||
| 5D | 1R | 0,4 | 29,0 | µmol/l | ||
| 1R | 15R | 2,0 | 17,0 | µmol/l | ||
| 15R | 99R+ | 5,0 | 25,0 | µmol/l |
| Zdroj referenčních hodnot: |
Masopust J. Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. , NORIP
(http://nyenga.net/norip/index.htm) Carl A. Burtis: Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics |
| Pokyny k preanalytice: |
| Krev po odběru je třeba chránit před světlem (sluneční světlo, zářivka). Ihned doručit do laboratoře! Hemolýza vadí, vede k falešnému snížení koncentrace bilirubinu. |
| Pokyny pro oddělení: |
| Odběr žilní krve vakuovým systémem |
| Odběr žilní krve - zdroje chyb |
| Doporučené množství plné krve prim. vzorku |
| Pokyny pro pacienty: |
| Návod: odběr krve (pacient) |
| Klinické informace : |
|
Charakteristika Bilirubin vzniká v retikuloendotelárním systému v důsledku degradace starých erytrocytů. Hem, uvolněný z hemoglobinu a jiných proteinů je metabolizován na bilirubin. Bilirubin vzniklý v katabolismu (a některých jiných látek) se do jater transportuje vázaný na albumin, protože samotný je ve vodě nerozpustný. Tato frakce bilirubinu se nazývá nepřímý neboli nekonjugovaný bilirubin. V játrech se bilirubin váže pomocí enzymu uridyldifosfátglukuronyltransferázy na kyselinu glukuronovou (vznikají mono– a diglukuronidy) a tím vzniká bilirubin konjugovaný. Konjugovaný neboli přímý bilirubin se vylučuje ve žluči do střev, kde je metabolizován na skupinu produktů nazývaných společně sterkobilinogeny. Jeho eliminace je téměř úplná a normální hladina bilirubinu v plazmě je zanedbatelná. Celkový bilirubin je součtem frakce nekonjugovaného (nepřímého) a konjugovaného (přímého) bilirubinu. Celkový bilirubin je zvýšený při obstrukci žlučových cest, hepatitidě, cirhóze, hemolytických poruchách a při některých dědičných enzymových defektech. Ke zvýšení nepřímého bilirubinu dochází většinou ještě před tím, než se dostane do jater (hemolytický ikterus). Příčinou mohou však být i některé nemoci jater (zhoršený vstup, transport nebo konjugace v játrech). Monitorování koncentrace bilirubinu u novorozenců, zejména nedonošených, má mimořádný význam. Přeměna bilirubinu u nich ještě není zcela vyvinuta, proto se u nich nekonjugovaný bilirubin může hromadit a vyvolat tzv. novorozenecký ikterus. Jeho nebezpečí tkví v tom, že nekonjugovaný bilirubin, který není vázán na albumin, proniká snadno do lipofilních mozkových buněk a může je nevratně poškodit.
Bilirubin má v séru 3 frakce · Nekonjugovaný bilirubin – nepolární, ve vodě nerozpustný, volně vázaný na albumin · Konjugovaný bilirubin – mono /di-glukuronid, ve vodě rozpustný · Delta bilirubin – kovalentně vázán na albumin amidovou vazbou Co se týče laboratorní diagnostiky využívá se stanovení koncentrace celkového a konjugovaného bilirubinu, stanovení tzv.přímého (přímo reagujícího) bilirubinu se v současné době již nepoužívá.
Poločasu eliminace Závisí od frakce bilirubinu, pro delta bilirubin (kovalentně vázaný na albumin) se uvádí poločas 18-19 dnů (Thomas, 1998), pro konjugovaný bilirubin několik hodin.
Indikace - diagnostika, diferenciální diagnostika, hodnocení průběhu a léčby akutních a chronických hepatobiliárních onemocnění s ikterem - diagnostika, diferenciální diagnostika, hodnocení průběhu a léčby hemolytických anémií a stavů s neefektivní hematopoézou - monitorování novorozeneckých hyperbilirubinémií - diagnostika a diferenciální diagnostika vrozených hyperbilirubinémií
Diferenciální diagnostika ikteru podle laboratorních vyšetření
UBG=urobilinogen, HRM=horní referenční mez Převzato a dopněno od: J.Racek et al.: Klinická biochemie, Galén, 1999
Výpovědní hodnota ↑ Zvýšená koncentrace celkového bilirubinu v séru/plazmě - hemolytické anémie - neefektivní erytropoéza - virové hepatitidy - autoimunitní hepatitidy - ethylické postižení jater - jaterní cirhóza - hepatocelulární karcinom - patologická gravidita (HELLP sy.) - porucha vylučování primárními žlučovody - obstrukční ikterus - novorozenecká hyperbilirubinémie - protrahované alimentární nebo terapeutické předávkování Fe - hemosideróza v důsledku transfúzí ↓ Snížená koncentrace celkového bilirubinu v séru/plazmě - bez klinického významu
Zdroje Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2. Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014]. Masopust J. Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, I. díl., s. 74. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum; 1996. ISBN 80-7184-649-3. Carl A. Burtispřepracované a doplněné vydání. St. Louis: Elsevier Inc. 2006. s. 2412. ISBN 0-7216-0189-8. J.Racek et al.: Klinická biochemie, Galén, 1999. L.Thomas, Clinical laboratory diagnostics, 1998.
|
Cookies