|
Charakteristika AST (aspartátaminotransferáza) je buněčný enzym, vyskytující se jako cytoplazmatický
a mitochondriální izoenzym. Katalyzuje přenos aminoskupiny z L-aspartátu na 2-oxoglutarát za vzniku oxalacetátu a
L-glutamátu. Reakce je volně reverzibilní, uplatňuje se při syntéze, odbourávání i přeměně aminokyselin. Se svým
koenzymem pyridoxalfosfátem se tak AST podílí na metabolizmu dusíku v organizmu, význam má i při transportu
redukčních ekvivalentů přes vnitřní mitochondriální membránu. V největší míře je obsažen v myokardu, kosterním
svalu a v hepatocytech. Při poškození buňky se ve zvýšené míře do krve vyplavuje nejprve cytoplazmatický
izoenzym, při těžkém poškození se v krvi zvyšuje i aktivita AST z mitochondrií. Stanovení katalytické aktivity AST
v séru/plazmě se využívá hlavně k posouzení onemocnění jater, enzym nemá žádný význam pro diagnostiku poruch
myokardu. Za fyziologických podmítek tvoří mitochondriální AST asi 12 % z celkové aktivity AST v séru/plazmě.
Poměr aktivity AST ve tkáni k aktivitě v séru/plazmě je pro uvedené tkáně následující: 8 000 (myokard),
7 000 (játra), 500 (plíce), 50 (erytrocyty). Biologický poločas AST je 17 hodin, přičemž mitochondriální izoenzym
se odbourává rychleji než cytoplazmatický. Aktivita v séru/plazmě je mírně snížená
v těhotenství. Novorozenci mají vyšší hodnoty AST v prvních dnech po porodu (následek hypoxie svalů během
porodu). U dětí nalézáme aktivitu 2 ‑ 3krát vyšší než u dospělých, s věkem dítěte klesá. Muži
mají vyšší hodnoty AST než ženy, aktivita je přímo úměrná hmotnosti. Aktivita AST vykazuje cirkadiánní rytmus, nejvyšší
hodnoty bývají mezi 7. ‑ 11. hodinou, změny ze dne na den mohou být 15 ‑ 21 %.
Tělesná aktivita zvyšuje hodnoty o 2 ‑ 6 %, velmi těžká tělesná námaha až o 75 %. Obecně jsou hodnoty
enzymů nižší vleže o 10 ‑ 15 %. Indikace
- diagnostika, diferenciální diagnostika, hodnocení průběhu
a léčby akutních a chronických onemocnění jater a žlučových cest různé etiologie
- součást předoperačního vyšetření
a základního biochemického vyšetření Výpovědní
hodnota ↑ Zvýšené
hodnoty aktivity AST v séru/plazmě se nachází u:
- akutní virové hepatitidy (AST zvýšena 20 - 50 krát,
normalizace stavu za 6-8 týdnů)
- chronické hepatitidy (1,5-4 násobné zvýšení přetrvávající 6 měsíců)
- akutního
toxického poškození jater (na alkohol je AST citlivější než ALT)
- jaterní nekrózy
- akutní pankreatitidy
-
hemolytického onemocnění
- gangrény
- pulmonální embolie
- progresivní svalové dystrofie
-
extrahepatální cholestázy
- infekční mononukleózy
- akutního infarktu myokardu (počátek vzestup 4-8 hodin,
maximum za 16-48 hodin)
- kardiochirurgické výkony
- zhmoždění svalů
- dlouhotrvající těžké tělesné
námahy
- sepse
- dekompenzované jaterní cirhózy (max. 4-5 krát vyšší aktivita, většinou vyšší než ALT)
-
karcinomu jater (5-10násobné zvýšení, ALT bývá vyšší než AST)
- metastáz do jater (pomalý vzestup)
- srdečního
selhání - městnání krve v játrech (zvýšení 10 až 40 krát)
- šoku
- Reyeově syndromu
- požití alkoholu
-
aplikace některých léků (penicilin, salicyláty, opiáty)
↓ Snížení hodnoty aktivity AST v séru/plazmě:
- provází deficit vitaminu B6
(pyridoxinu)
- u urémie
- po podání některých léků (metronidazolu, trifluoperazinu) Často se počítá poměr aktivit AST/ALT (tzv. de Ritisův kvocient), který slouží jako
prognostický ukazatel. Hodnoty> 0,7 (1) signalizují závažnější poškození. Nejvyšší hodnoty se nachází u alkoholického
poškození jater, ale i u infarktu myokardu a svalové dystrofie. Zdroje: Lothar Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics,
1998 Masopust, Jaroslav. Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. s. 68. ISBN
80-7184-649-3. Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12.
Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].
|
Cookies