Charakteristika Amyláza (AMS) je trávicí
enzym, účastní se na trávení polysacharidů z potravy. Štěpí tyto substráty: škrob, glykogen a příbuzné
polysacharidy a oligosacharidy. Slinná amyláza (dříve ptyalin) je produkována slinnou příušní žlázou. Zahajuje trávení
polysacharidů v ústní dutině již během žvýkání, kyselým pH v žaludku je inhibována. Pankreatická AMS je
produkována pankreatem do duodena. Štěpení a‑1,4‑glykosidových vazeb probíhá náhodně uvnitř řetězce,
produktem je maltóza, maltotrióza a a‑limitní dextriny, které obsahují průměrně 8 glukózových jednotek
s jednou nebo více 1,6 vazbami (tyto vazby AMS neštěpí). Další štěpení až na glukózu AMS
nekatalyzuje. Amyláza je vylučována glomerulární filtrací, v tubulech se 50 % profiltrovaného
enzymu zpětně vstřebává a je degradováno v tubulárních buňkách. V moči nacházíme (díky zahuštění moči) vyšší
koncentraci AMS než v séru. Pankreatický izoenzym se lépe vylučuje, v moči se ho vyskytuje více než izoenzymu
slinného. Indikace - diagnostika, diferenciální diagnostika a hodnocení průběhu a léčby akutní
pankreatitidy, recidivy chronické pankreatitidy různé etiologie a nádorů pankreatu - diferenciální diagnostika hyperamylázemie Indikace pankreatické amylázy v moči - akutní a chronická pankreatitida a trauma pankreatu Výpovědní
hodnota Zvýšení aktivity celkové amylázy v séru/moči je příznačné pro onemocnění
pankreatu a slinných žláz. Její aktivita roste obvykle paralelně s lipázou, ale existují i případy izolovaného
vzestupu aktivity jen jednoho z těchto pankreatických enzymů. Diagnostická
hodnota vyšetření je pro onemocnění pankreatu nižší v porovnání s lipázou a stanovením pankreatického
izoenzymu. Stanovení nemá
prognostickou hodnotu, neodráží reziduální funkční kapacitu pankreatu. U etylické etiologie pankreatitidy se elevace AMS
vyskytuje jen u 60-70% pacientů. Makroamylazémie: Podkladem je
tvorba komplexů plazmatické amylázy s imunoglobuliny IgA nebo IgG, která brání gloemrulární filtraci enzymu a prodlužuje
biologický poločas. Prevalence v populaci je asi 0,1%, stav je častý u lymfomů, monoklonálních gamapatií a AIDS. Důsledkem snížení renální elmiminace je 4x elevace amylázy v séru při normální/snížené
aktivitě v moči. Zdroje Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních
testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN
978-80-271-1272-2. Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12.
Pardubice: SEKK. [prosinec 2014]. Lothar
Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, 1998.
|