Laboratorní příručka

Charakteristika

AMS (alfa-amyláza) je trávicí enzym produkovaný slinnými žlázami a pankreatem při trávení sacharidů potravy. Hydrolyticky štěpí alfa-1,4-glykosidové vazby škrobu, glykogenu a podobných polysacharidů. Vyskytuje se ve dvou hlavních formách: jako slinný a pankreatický izoenzym. AMS ve své molekule obsahuje vázaný ion Ca²⁺, který je nutným kofaktorem pro enzymatickou aktivitu. Nadbytek vápenatých iontů však může a‑amylázu inhibovat. K aktivaci je dále využíván také Cl^- anion. pH optimum a‑amylázy je 7,0 - 7,2. Díky malé velikosti své molekuly je alfa-amyláza filtrována v ledvinách, část je reabsorbována a část se vylučuje močí. Zvýšenou aktivitu v séru nacházíme při onemocnění žláz, které tento enzym produkují, při destrukci tkání enzymy obsahujících nebo při snížené schopnosti ledvin alfa‑amylázu vylučovat. AMS se také může vyskytovat vázaná na IgG nebo IgA - tzv. makroAMS.

Novorozenci mají nižší aktivitu a‑amylázy. Děti do 2 let nemají v séru aktivitu pankreatické AMS. V těhotenství bývá aktivita vyšší. Obecně je aktivita enzymů vleže o 10 ‑ 15 % nižší.

Indikace

-       diagnostika, diferenciální diagnostika a hodnocení průběhu a léčby akutní pankreatitidy, recidivy chronické pankreatitidy různé etiologie a nádorů pankreatu

-       diagnostika poškození pankreatu u jiných břišních onemocnění a po operačních výkonech a invazivních vyšetřeních hepatobiliárního systému (ERCP)

-       diagnostika pankreatopatie při anorexii a bulimii

-       pomocná laboratorní diagnostika při onemocnění slinné žlázy

Indikace amyláza v moči

-       akutní a chronická pankreatitida a trauma pankreatu

Výpovědní hodnota

↑ Zvýšené hodnoty aktivity AMS v séru/plazmě

- poškození produkujících exokrinních žláz

1. onemocnění pankreatu

-       akutní pankreatitida - zvýšení aktivity více než 3krát, hodnoty se začínají zvyšovat 3 až 12 hodin po atace, maxima dosahují za 20 ‑ 30 hodin, normalizují se do 4 dnů, zvýšení v moči přetrvává déle a nastupuje později než v séru; u chronické pankreatitidy aktivita AMS nemusí být zvýšená, nutno provést funkční testy

-       obstrukční chronická pankreatitida - aktivita zvýšena až 20krát

-       pseudocysty - přetrvávající mírné zvýšení

-       úraz nebo operace pankreatu

-       přetlak ve žlučových cestách (kolika, podání opiátů)

-       penetrující žaludeční nebo duodenální vřed, perforace žlučníku - zvýšení není příliš výrazné (méně než 3krát)

2. onemocnění slinných žláz

-       parotitida - více než 2krát zvýšená aktivita

-       sialolitiáza

-       trauma

-       nádor

-ektopická AMS

-       forma amylázy produkovaná metastazujícími nádory - až 25krát zvýšená aktivita

↓ Snížené vylučování AMS ledvinami (v moči je aktivita snížena)

-       renální insuficience - snížená glomerulární filtrace; většinou ne více než 3krát zvýšená aktivita

-       makroamylázemie - podkladem je tvorba komplexů plazmatické amylázy s imunoglobuliny IgA nebo IgG, která brání glomerulární filtraci enzymu a prodlužuje biologický poločas. Prevalence v populaci je asi 0,1%, stav je častý u lymfomů, monoklonálních gamapatií a AIDS.  Důsledkem snížení renální elmiminace je 4x elevace amylázy v séru při normální/snížené aktivitě v moči. 

ZdrojeZdroje

Jabor, Antonín. Principy interpretace laboratorních testů. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2020. s. 436. ISBN 978-80-271-1272-2.

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

Masopust J. Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, I. díl., s. 74. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum; 1996. ISBN 80-7184-649-3.