Laboratorní příručka

Albumin_S/P

Synonymum:

Albumin_S/P

Jednotky:

g/L

Princip stanovení:

fotometrie s BCG, Atellica CH 930, Siemens

Standardní operační postup:

SOPV-OKB-003

Odběr:

Odebíraný vzorek:

Krev

Doporučený odběr do:

Plast, gel, aktivátor srážení (Sarstedt, hnědý uzávěr)

Stabilta vzorků:

Stabilita při 20 - 25 °C :

7 d

Stabilita při 2 - 8 °C:

4 týden

Stabilita při -20 °C:

10 r

Provádíme:

Příjem vzorků pro rutinu:

Denně

Odezva rutinní:

Do 4 hodin

Příjem vzorků pro statim:

Denně, 24 hodin

Odezva na statim:

Do 1 hod. od doručení

Vyšetření provádí:

Úsek automatizované analýzy OKB

Referenční a interpretační meze:


Věk od	do	Dolní ref. mez	Horní ref. mez	Jednotka	Další údaje
0D	1M 11D	27	33	g/l
1M 11D	18R	35	53	g/l
18R	99R+	35	52	g/l

Zdroj referenčních hodnot:

Monografie Masopust J., Klinická biochemie a publikace DATI, Francesco, et al. Consensus of a group of professional societies and diagnostic companies on guidelines for interim reference ranges for 14 proteins in serum based on the standardization against the IFCC/BCR/CAP reference material (CRM 470). European Journal of Clinical Chemistry and Clinical Biochemistry, 1996, 34.6: 517-520.

Pokyny k odběru:

Další možné odběrové soupravy: Plast+heparin lithný (Sarstedt, oranžový uzávěr).

Pro obvyklé vyšetřování je vhodný odběr ráno, nalačno. Sérum/plazmu je nutné oddělit od erytrocytů co nejdříve po odběru. Speciální příprava pacienta není nutná. Stanovení ovlivňuje tělesná poloha při odběru žilní krve a úroveň hydratace.

Pokyny pro oddělení:

Odběr žilní krve vakuovým systémem

Odběr žilní krve - zdroje chyb

Doporučené množství plné krve prim. vzorku

Pokyny pro pacienty:

Návod: odběr krve (pacient)

Návod: 2-fázová clearance kreatininu (pac.)

Klinické informace :

Charakteristika

Albumin je hlavní protein krevní plazmy, tvoří přibližně 60 % celkové hmotnostní koncentrace plazmatických proteinů. Je syntetizován v játrech, po uvolnění do oběhu se 42 % nachází intravazálně, zbytek je lokalizován v intersticiu. Nejvíce extravazálního albuminu je přítomno v podkoží a ve svalech. Je transportním proteinem mnoha látek a významně se podílí na udržování koloidně osmotického (onkotického) tlaku. Přispívá k pufrační a antioxidační kapacitě krevní plazmy a je zdrojem aminokyselin pro syntézu proteinů v periferních tkáních. Díky své poměrně malé molekule (r.m.h. 66 300) je v malé míře vylučován močí, malé množství se ztrácí difuzí do GIT. Odbouráván je převážně v endotelových buňkách krevních kapilár.

Udává se poločas 19 dnů (Thomas, 1998).

Indikace

- diagnostika a diferenciální diagnostika akutních a chronických hepatopatií

- diagnostika nefrotického syndromu

- pomocný ukazatel při hodnocení stavu výživy, hydratace organismu a zánětlivých onemocnění (negativní reaktant akutní fáze)

- odhad volné (účinné) frakce léčiv nebo hormonů

Výpovědní hodnota

↑ Hyperalbuminémie se vyskytuje jen vzácně např. při:

- kritické dehydrataci

- nadměrné venostázi

↓ Klinický význam má prakticky pouze pokles koncentrace albuminu (hypoalburninémie), např. při:

- deficitu proteinů v dietě (proteinová malnutrice či hladovění)

- poklesu syntézy albuminu (těžká hepatopatie, jaterní cirhóza)

- akutních zánětech, nádorech a akutních stavech (albumin je negativní reaktant akutní fáze)

- zvýšených ztrátách mimo organismus (nefrotický syndrom)

- popáleninách a poruchách distribuce vody (únik vody z cév do intersticia)

- zvětšení distribučního prostoru (sepse, šok)

- ztrátách do třetího prostoru (otoky, ascites)

Zdroje

Lothar Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, 1998.

Masopust, Jaroslav. Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. s. 68. ISBN 80-7184-649-3.

Autorský kolektiv. Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi – verze 12. Pardubice: SEKK. [prosinec 2014].

DATI, Francesco, et al. Consensus of a group of professional societies and diagnostic companies on guidelines for interim reference ranges for 14 proteins in serum based on the standardization against the IFCC/BCR/CAP reference material (CRM 470). European Journal of Clinical Chemistry and Clinical Biochemistry, 1996, 34.6: 517-520.