Kontakt

Ordinační doba

Umístění

Pracoviště

Rychlý kontakt (ústředna) 597 371 111

rychlý kontakt
+420 597  371  111
+420 738  141  111
CZE ENG

Sportovní medicína - Redukce tělesné hmotnosti a pohybové aktivity

Insert title here

Obecně platí, že jedinec s nadváhou může redukovat svou hmotnost:

  • a) snížením energetického příjmu (omezením příjmu potravy)
  • b) zvýšením kalorického výdeje tělesným pohybem (cvičením).

Je ale nutno zdůraznit, že zvýšení energetického výdeje cvičením a následný úbytek tukové tkáně má svá některá úskalí:

  1. cílem cvičení u obézních je snížení množství tělesného tuku. Je ale známo, že tělesný tuk – jako energetický zdroj pro svaly se maximálně využívá – tedy při tělesné námaze „rozpouští“ - až asi po 40 minutách poměrně málo intenzivního cvičení. Tedy při cvičení trvajícím kratší dobu než 40 minut se tuky „rozpouštějí“ pouze v omezené míře, stejně jako se tuky minimálně využívají při velmi intenzivním cvičení. Při cvičení v trvání kratším než 40 minut a při intenzivním cvičení organismus využívá jako palivo téměř pouze živočišný škrob (= glykogen), který je uložen uvnitř svalových buněk a nevyužívá („nespaluje“) tukové zásoby. Tedy krátkodobá a intenzivní tělesná cvičení samozřejmě mají svůj význam pro zdraví – vedou k posílení svalů, udržení správného tělesného držení, zvýšení množství vlásečnic ve svalech, zlepšují výkonnost srdeční i dýchací soustavy – ale ke snížení množství tělesného tuku nedochází. K redukci množství tuku vedou pouze dlouhodobá cvičení při určité, relativně nízké intenzitě, která odpovídá přiměřené, přesně stanovené srdeční frekvenci, přičemž určení této tepové frekvence je předmětem specializovaných vyšetření. I relativně objemově malá tělesná cvičení mají velký význam. Světoznámý švédský fyziolog Astrand publikoval před lety práci, ve které dokázal, že i jen obyčejná chůze 2 kilometry denně znamená spotřebu“navíc“ jen asi 100 kcal (4,18 kJ) za den, ale za 10 let tyto 2 km chůze denně znamenají 365 000 kcal (25 MJ), což odpovídá spálení asi 60 kg tukové tkáně.
  2. Vhodná tělesná cvičení pro redukci tělesného tuku je tedy vytrvalostní pohybové aktivity, které i jedinec s nadváhou vydrží (a může) vykonávat po dobu delší než 40 minut – pokud si takové pohybové aktivity vyjmenujeme, může se jednat v zásadě o
    • a) intenzivnější chůzi – výhodou chůze je možnost praktikovat chůzi kdekoli - největší nevýhodou této formy pohybové aktivity je relativně vyšší zatížení kloubů dolních končetin. Chůze musí přiměřeně intenzivní, aby vedla k „rozpouštění“ tukové vrstvy. Chůze musí být doplněna kompenzačními cvičeními.
    • b) cyklistika – výhodou je určitě menší jednotvárnost než využití chůze, menší zatížení kloubů dolních končetin. Nevýhodou je vyšší úrazová rizikovost (zvládnutí techniky jízdy na kole i riziko úrazu při současné frekvenci dopravy), nezbytnost kompenzačních cvičení i mnohdy problémy s dodržením optimální stálé „lipolytické“ (= „tukorozpustné“) tepové frekvence respektive kolísání tepové frekvence v průběhu cyklistické zátěže. Obdobné podmínky pro intenzitu zátěže i pro kompenzační cvičení platí i pro používání rotopedu s tím, že zde je snadné udržet stále optimální lipolytickou tepovou frekvenci. Nevýhodou je jednotvárnost této pohybové aktivity.
    • c) plavání – výhodou je minimální zatížení nosných kloubů i atraktivita této pohybové aktivity, nevýhodou může být určité riziko omezené redukce tukové vrstvy, kterou používá tělo jako ochranu před ztrátami tepla zvláště při plavání v chladné vodě
    • d) běžecké lyžování resp. „cross-country“– výhodou je ve srovnání s chůzí snížené zatížení kloubů dolních končetin, atraktivní prostředí, nevýhodou je omezená možnost provádění této pohybové aktivity v průběhu roku i obyčejně technická náročnost prováděné discipliny (mnohdy lze zvládnout techniku běžeckého lyžování v pozdějším dospělém věku jen omezeně) i poněkud vyšší úrazové riziko, zvláště na neupravených tratích.
    • e) severská chůze (nordic walking) – zdá se, že na současném stupni poznání se v případě obézních jedná o optimální pohybovou aktivitu, která spojuje výhody chůze, kdy současně použití opory o hole snižuje zatížení kloubů dolních končetin i zvyšuje intenzitu zátěže do zóny, kde se tuky využívají jako energeticky zdroj. Lze předpokládat, že se severská chůze stane v budoucnu hlavním prostředkem zvyšování energetické spotřeby u pacientků s nadváhou. Vzhledem k naprosto mimořádnému významu severské chůze pro redukci hmotnosti je této pohybově věnována zvláštní závěrečná kapitola
  3. pokud budeme vycházet z výše uvedené Astrandovy práce, pak lze dovodit, že jeden kg tukové tkáně může akumulovat energetické zásoby k uhrazení pohybových aktivit v rozsahu asi 25 000 kJ tj. 6 100 kcal. Pokud měříme energetickou spotřebu při různých činnostech, odpovídá množství energie akumulované v 1 kg tukové tkáně asi:
    • 30 hodinám prosté chůze rychlostí 4 km/hod tj. chůzi asi na vzdálenost asi 100-120 km,
    • 21 hodinám prosté chůze rychlostí 6 km/ hod tj.chůzi asi na vzdálenost asi 100-126 km,
    • 16 hodinám severské chůze rychlostí 6 km/hod tj. severské chůzi na vzdálenost asi 80-100 km.

    („Nepřesné“ odhady vzdáleností jsou dány různou energetickou spotřebou při různé tělesné hmotnosti sportujících).

    Z této tabulky, která může u některých čtenářů navodit určitou depresi, lze ale také dovodit všeobecně známou častou neúspěšnost hubnutí pouze tělesným cvičením (bez omezení příjmu potravy) – pro redukci hmotnosti je naprosto nezbytné omezení příjmu potravy.

    Například lze také dovodit, že 1 rohlík navíc či půllitr desetistupňového piva znamenají více než 1 hodinu prosté chůze rychlostí 4 km/hod anebo skutečnost, že prostá chůze jeden km odpovídá zhruba redukci hmotnosti o 10g (1 dkg).

  4. častým faktorem, ovlivňující sportovní aktivity nemocných s nadváhou je stud (copak já, se svou nadváhou, můžu sportovat mezi lidmi – vždyť budu směšná“). Pacient má prostě obavu, že při sportování se stane předmětem posměchu – zde je nezbytná určitá motivační příprava klienta a někdy i podpůrná psychoterapie.